„Poznávám život pražských intelektuálů, politických psanců a ztroskotanců na smetišti duchovních elit. To je ta nejlepší vysoká škola, jaké se mi mohlo dostat.“
Pavlovy výroky Kamila vzrušovaly a zároveň přiváděly do rozpaků. Zpočátku snad byli přátelé. Brzy se však dostávali do názorových rozepří, ve kterých Pavlova zkušenost s potěšením zasahovala slabé stránky protivníka. Stále se mu nedostávalo peněz, přestože nebyly řídké případy, kdy hostil své přátele s kapsou plnou bankovek. Nikdy nenavštěvoval vlastní rodinu a Kamil začínal být podezíravý.
„Poctivou prací se v této společnosti člověk dobere akorát k šedi průměrné existence nebo k infarktu. Kdybys nebyl takový naivka, určitě bys to se svou pokryteckou poctivostí dotáhl na politickou veš.“
Jeho život a dluhy se pomalu staly legendou. Kamil se děsil klidu, s jakým se opovržlivě vyjadřoval o svých věřitelích a podsvětních kšeftech, kterými údajně ručil za své závazky. Kamil si marně lámal hlavu, odkud bere tolik jistoty. Policejní mašinérie jako by ho ani nezajímala.
„Pro kriminál jsou zralí jenom idealisti a hlupáci, kteří okrádají po drobtech své bližní. Skuteční bouráci kradou ve velkém a pod hlavičkou společenských ideálů. Poznej svého bližního a opři se o jeho špatné stránky. Úspěch bude zaručen. Hlavně se netvař jako chytrák, který právě dočetl Kantovu metafyziku mravů. Nechtěj mi namluvit, že rozeznáš hranici mezi morálkou a alibismem slabochů.“
Od jara se o něm Kamil dozvídal jen z doslechu. O to víc byl překvapen, že ho nachází vedle Jáchyma.
„Copak, Pavle, vzpomněl sis na staré přátele?“ neubránil se Kamil ironického tónu. Oči však nedokázal zvednout výš než k uzlu Pavlovy kožené kravaty.
„Na přátele se nezapomíná,“ odvětil Pavel bez známky vzrušení.
Kamil se usmál. Za jeho zády se uvolnilo několik sedaček.
„Nesedneme si?“ vmísil se do hovoru Jáchym.
„Jak dřeš na zkoušky?“ cvrnkl Pavel Kamila do kolena, když se uvelebili v semišových opěradlech.
„Ještě jsem se na nic nepodíval. Nějak mě opouští elán. Ale času je dost.“
„Neděs mě, byl jsi pro mě vždycky vzorem zdravé ctižádosti a cílevědomé píle,“ řekl Pavel.
„Nemyslím, že bychom toho o sobě příliš mnoho věděli. Ale nechme toho. Co vlastně teď děláš?“
Pavel se neznatelně pousmál: „Krysaře.“
Kamil na něho tázavě pohlédl.
„Krysaře nebo deratizátora, chceš-li,“
„A co studium? Hodláš pokračovat externě?“
Hlasité předčítání