„Vsadím se,“ odbočil pobaveně Jáchym, „že nepřetáhneš tomu Arabovi jednu z jeho krasavic. Kdybys byl co k čemu, přivedeš je k nám obě, abys udělal pro kamarády dobrý skutek.“
Pavel se zvedl ze sedačky: „Buď si jist, že o tom nebudu spekulovat jako o teoretické možnosti. Nevím, co od takových luxusních typů čekáš. Ty se vykašlou na tvoje intelektuální říhání za popelníkem, i kdybys byl krásnější než Apollon. U těch musíš vědět, jak je použít. A já to vím.“
„Tak na to se půjdu podívat,“ opáčil Jáchym a beze spěchu udusil cigaretu.
Kamil je následoval ke dveřím do sálu. Když za sebou zavřel prosklené dveře v rozviklaných pantech a nadechl se zkaženého vzduchu, zalitoval, že nezůstal na koleji. Nevyspání a zážitky uplynulého dne v něm vyvolávaly chorobný pocit tísně. Pak zahlédl, jak se od baru oddělila postava krásné dívky s bohatými tmavými vlasy a zamířila k jednomu ze stolků uprostřed sálu. V intimně nachovém osvětlení působila jako magnetický střed dionýsovského obrazu. Rozjitřenost, s jakou Kamil málem opustil diskotéku, se změnila ve vzrušení provázené záchvěvy slabosti. Byl překvapen tím mrazivým náporem touhy, který přičítal své citové vyprahlosti a milostným dobrodružstvím, jaká mu nemohla přinést uspokojení. Krása ho inspirovala až k zoufalství. Cítil, jak slepě by se dokázal zamilovat veden základní přitažlivostí a jak špatnou službu by tím vykonal pro své já. Přesto jako v mátohách vykročil za svou iluzí k místu, kde se zatím Marila přidružila zpět ke společnosti okolo Michaely.
Pavel uvolněným krokem přistoupil k baru a vetřel se do skulinky za zády Zuzany natočené ke snědé tváři Ahmeda. Kývnul na obsluhujícího funkcionáře klubu se zbytečnou otázkou, zda může dostat k pití něco jiného než džus. Na to si posunul brýle ke kořeni nosu a naklonil se nad Zuzanino rameno. Madam, oslovil ji přímo do ucha, až sebou polekaně trhla a úkosem se zahleděla na jeho masitá ústa. Promiňte mi mou drzost, ale měl bych pro vás nabídku, která vás určitě bude zajímat. V jejím pohledu se zračilo překvapení a nelibost: Co jako…? Jste nadmíru půvabná žena a byl by hřích tak nevšední dar nevyužít. Nevycházela z údivu: Tak o co vám jde? Věděl jsem, že mě nezklamete. Nemějte obavy, že by nějak utrpěla vaše čest. Opravdová krása je nedotknutelná, nemám pravdu? Ale mnozí jsou ochotni za její pouhou blízkost zaplatit zlatem. Buďte tak moc laskavá, a následujte mě ven ze sálu. V klidu a mezi čtyřma očima vám vše v krátkosti vysvětlím. V prvním okamžiku se od něho odmítavě odvrátila zády. Vzápětí na to sklouzla se stoličky a koutkem úst pronesla: Pokud si pospíšíte… Pavel se zaklonil a s nevzrušeným výrazem ji doprovodil do předsálí.