První kolegyně řekla: „Já jenom nechápu, na co jsou ti chlapi tak ješitní. Oni, páni tvorstva, a pak dlouho nic“ a udělala dlouhé gesto.
„Pánem se člověk stává tehdy, když najde otroka. Ostatně, krásné otrokyně nebyly zahrnovány menším obdivem než ženy imperátorů,“ řekl Kamil.
Druhá kolegyně řekla: „Oni si snad myslí, že jim budeme samy padat do náruče“ a zatvářila se krajně nepřístupně.
Michaela řekla: „Někdy to tak už i vypadá“ a krátce se zasmála.
„Já si myslím, že by Mohamed nikdy nešel k hoře, kdyby věděl, že je nadutá,“ řekl Kamil.
Jedna z kolegyň řekla: „Já spíš vidím projev nadutosti v tom, když si někdo myslí, že je spasitel lidstva, a žena mu je dobrá akorát k tomu, aby mu prala ponožky.“
„Neznám člověka, který by to samou pozorností k ženám dotáhl příliš daleko,“ řekl Kamil.
Stejná kolegyně řekla: „Kolik ale bylo těch mužů, kteří něco významného dokázali, proti té spoustě žen, ze kterých se staly akorát rohožky a služky hlavy rodiny“ a slovo hlavy podtrhla ironickým tónem.
„Mám dojem, že málokterá žena dokázala uznat význam svého muže dřív, než ji o tom přesvědčily druhé,“ řekl Kamil a instinktivně pohlédl ke dveřím pokoje.
Ve stejný okamžik se ozvalo krátké zaklepání a do pokoje vstoupila Zuzana Zajíčková následovaná svým stylovým stínem Marilou. Hned za nimi se přihrnul Ahmed s láhví zaručeně dobrého vína, kterou dvorně obkružoval prsa oslavenkyně na její počest. Michaela překypovala společenským šarmem a její úsměv zářil víc, než čerstvě napadaný sníh v dopoledním slunci, když představovala Kamilovi nové hosty. Marila předsunula uvolněnou ruku do úrovně svého pasu a Kamil měl pocit, že uchopil tulení ploutev, tak byla tvárná a studená. O to víc ho vzrušil stisk Zuzany, její hluboké oči, kterými spoutala jeho pohled déle, než bylo třeba, její smyslný úsměv a štíhlé boky, ze kterých vycházely živočišné vlny a vedeny rezonujícím pasem přes pružná a decentně vytvarovaná ňadra proudily do jeho sevřené ruky. Omámen mocí dotyku zmateně couvnul až upadl zpět na válendu vedle Michaely, jako by tam hledal bezpečí před nákazou, pro kterou neměl dost obranných prostředků. Zuzana bez rozpaků zaujala místo po jeho druhém boku.
„Tak to je ten tvůj nový objev?“ naklonila se přes Kamila k Michaele a přitiskla jako mimoděk své štíhlé stehno k jeho noze.
Kamil vnímal teplo Zuzanina těla a v hlavě mu vířila změť myšlenek, které byly o to neuspořádanější, čím více ho rozpalovala její blízkost. S oběma dívkami vešel do společnosti nový duch. Rozhovor získal nový rozměr. Kamil měl pocit, že čím mají slova méně závažný obsah, tím je jejich výraz živější. Gejzíry spontánních projevů tryskaly z jahodových a malinových úst jako živá voda z pramene probuzení. Nebyly to žádné abstrakce či hodnotící soudy. Byl to život sám a slova byla přenosovými prvky vnímatelnými pouze fyzickými smysly. Kamil v nedostatku pochopení mlčky čekal na chvíli inspirace, která by ho dokázala přenést z role pasivní oběti do neklamné a rovnocenné blízkosti ženy, jíž by se mohl zmocnit silou své probuzené touhy. Čekal na příležitost, kterou se střežil propásnout, protože Zuzana byla půvabná a nádherně uvolněná ve svých gestech a pohybech, byla zkrátka okouzlující a bezprostřední a v ničem nepřipomínala onu nedostupnou a luxusní volavku z diskotéky. Hořel vzrušením, ale kromě letmých pohledů nenašel žádný pevný bod, o který by se mohl opřít. Nedokázal si to vysvětlit, nedokázal rozpoznat, v čem leží jeho úzkostný pocit nejistoty a podmaněné vůle – ona byla svůdná a důvěrná, a přitom mu nedala prostor pro odezvu, pro jediný projev, kterým by mohl zviditelnit to, co se rodilo; připadal si jako pokusné zvíře frustrované dráždivými podněty, jejichž zdroj je ukryt mimo dosah jeho působnost. A nenašel nic až do chvíle, kdy s hrůzou zjistil, že se společnost začíná rozcházet.
Hlasité předčítání