Před osvětleným vchodem dívčí koleje Michaela rychle zabočila stranou na úzkou cestičku a vedla Kamila podél zdi k zadnímu traktu budovy. V místě, kde zamřížovaná francouzská okna tvořila ústí chodeb procházejících středem každého podlaží koleje, se zastavili. Zvedl zkoumavý pohled k jednotlivým podlažím a povšiml si, že cele zamřížované je pouze okno v přízemí a v prvním patře. Ve vyšších podlažích sahaly mříže pouze do třetiny francouzského okna a tvořily tak zábradlí symbolického balkónku.
„Nic se neboj,“ řekla Michaela, „Je to docela snadné. „Až se objevím támhle v okně,“ ukázala do druhého patra, „vylezeš nahoru.“
„Docela snadno by si tady jeden mohl zlomit vaz,“ pronesl lehkým tónem.
„Opravdu to nic není, uvidíš. Zvládla to už hezká řádka návštěvníků. Včetně těch nezvaných.“ Krátce se zasmála a zmizela za ohybem stezky.
Vcelku zábavná předehra, pomyslel si. Posléze mu připadlo, že civí se zakloněnou hlavou do osvětlené chodby ve druhém patře celou věčnost. Kapky deště mu stékaly po obličeji a začínal být prokřehlý. Konečně se okno otevřelo a nad zábradlím se rozsvítil běloskvoucí úsměv. Vyšvihl se na první příčku mříže a stoupal vzhůru po železných konstrukcích, které mu připadaly jako žebřík pokory, jímž se musí zaplatit za nejistý příděl rozkoše.
Malý dvoulůžkový pokoj, kam ho Michaela dovedla, byl nasycený kouřem a potlačovanou nudou. Kamil byl jediným mužem ve společnosti klevetících žen, které jako by zapomínaly na jeho přítomnost. Dlouho a marně upínal mysl na obsah rozhovoru ve snaze zachytit alespoň náznak tématu, kterým by se mohl vpravit do role zábavného společníka.
Michaela řekla: „Dneska jsem měla úspěšný den. Oslovili mě tři muži. Nakonec jsem se nechala unést kouzlem hudby“ a krátce se zasmála.
Jedna z kolegyň řekla: „Kdykoliv na mě nějaký chlap promluvil, vždycky to bylo stejně stupidní“ a udělala otrávený obličej.
„To bude asi tím, že žádný muž nestrojí duchaplnou odpověď. Ze zkušenosti ví, že si nemůže dovolit intelektuální převahu, jinak neuspěje,“ vmísil se konečně Kamil do hovoru.
Michaela řekla: „Kam taky s intelektem na výstavné poprsí vyzrálé samice“ a krátce se zasmála.
Druhá kolegyně řekla: „Všem jde jenom o jedno,“ a nasadila odmítavý výraz.
„Bůh stvořil muže k obrazu svému. Postavil mu do cesty hory, aby se je naučil zdolávat, vyhloubil údolí, aby našel cíl svého plahočení. Nedivme se, že ho tolik uhranul známý profil, když mu Bůh přivedl první ženu,“ řekl Kamil.
Hlasité předčítání