Pavel hypnotizoval Zuzaniny tmavé oči upřené kamsi mimo něj a kradmo si prohlížel svůdné křivky jejích útlých boků a klenutých ňader. Nevím, jestli jste mě dobře pochopila, vysvětloval. Kolega Böhm není žádný krasavec a má takovou hrůzu z žen, že si vás nedovolí obtěžovat nemístnými důvěrnostmi. Jde mu čistě o to, prezentovat se ve svém rodišti krásnou ženou, a je ochoten za to dobře zaplatit. Cestu na ples a zpátky absolvujete vozem a v nejvyšším pohodlí. Je to nepatrná služba bližnímu a možnost uplatnění vašich půvabů. Můj známý z agentury časopisu Žena a móda bude rovněž přítomen. Všechno záleží pouze na vašich schopnostech. V případě úspěchu vám zaručuji velkou kariéru modelky. Tak co, plácneme si? To se ještě uvidí, prohlásila nejistě Zuzana a smyslně se zavlnila: Zavolejte mi zítra kolem poledne na kolej. Třetí blok, pokoj dvě stě patnáct, Zuzana Zajíčková. A teď mě omluvte. Pavel se neubránil vzrušení, když si prohlížel dokonalé křivky její postavy směřující zpátky do sálu. Ani na okamžik nezapochyboval, že ji má v hrsti.
Jáchym sledoval rozvlněnou skrumáž na tanečním parketu a vzpomínal na doby, kdy bylo na diskotékách co poslouchat. Není to tak dávno, pomyslel si, kdy se člověk mohl nechat unášet tvůrčí nespoutaností rocku plného šokujících kytarových individualit a vrcholícího v agresivitě „hard“. Kde jsou ty doby, kdy si jazz a rock podávaly ruce s moderními směry vážné hudby. V obecném zaujetí se před každý hudební pojem vetřelo slovíčko pop, které předznamenalo budoucí nudu. Mládež přestala hudbu poslouchat a začala ji konzumovat v zájmu davové rezignace a rytmem disko potlačené revolty. Nuda, apatie, tuzexová erotika a policejní dohled zastínily projevy ducha stejně jako nervové masáže disko odsunuly do pozadí tvůrčí erudici blues. Je to jako past na svobodu projevu, kopanec do zadku všem kriticky uvažujícím duchům doby – ukončil své úvahy Jáchym, když spatřil Zuzanu Zajíčkovou opět ve společnosti arabského přítele. Zapálil si cigaretu a odebral se do předsálí vyhledat Pavla Bartáka.
Kamil Tichý se zkřivenou tváří odolával štiplavým kapičkám deště. V blízkém sadu zahaleném šedivou tmou bylo tušit těžkou mlhu, která se válela v korunách stromů. Poryvy větru čeřily světélkující kaluže vody podél chodníku. Cesta z klubu k dívčím kolejím byla krátká, ale v takové nepohodě dala zabrat. Michaela, zakuklená do kapuce sportovní bundy, se stále usmívala. Kamil na ni co chvíli kradmo pohlédl a přemýšlel o způsobu, jakým se mu dostalo pozvání na kolej: Dovedla ho od parketu rovnou ke stolku. Po krátkém rozhovoru bez přípravy a jako mimochodem prohlásila: Dneska mám narozeniny. Pozvala jsem k sobě pár přátel. Pojď taky, jestli chceš. Bylo asi tak deset večer. V první chvíli ho napadlo, že mezi pozvanými bude také Marila, a s potěšením souhlasil. Teprve když opustili diskotéku, pocítil blízkost Michaely a rozpaky, pro které by nedokázal ani odpovědět na otázku, s jakým že to očekáváním ji následuje.
Hlasité předčítání