Tramvaj se prodrala spletí dlážděných ulic staré zástavby a jako elektrická hračka se rozletěla středem široké magistrály, která protínala rozlehlou planinu osázenou monumentálními kvádry zašlých panelových staveb. Emil žmoulal v ruce náčrtek spojených křížů, které měly znázorňovat ulice vedoucí k budovám vedení stavební firmy, a ospale mžoural z okna tramvaje do oslňující šedi všudypřítomného betonu.
Zorientoval se nad očekávání snadno. Personální pracovnice, vysoká a korpulentní blondýna, hleděla na Emila s odměřenou šerostí svých očních stínů. Občanský průkaz, zaměstnanecký průkaz, a jaký že průkaz? Ach ano, potvrzení od lékaře, jsem schopen… Představitelka péče o pracující pracovala hbitě a jednala energicky. Za malou chvíli držel Emil v ruce klíče, tištěný plánek sídliště s proloženými obdélníky, které označovaly paneláky zařízené jako ubytovny, a ubytovací průkaz. U východu z budovy ředitelství závodu se zastavil, aby nabral směr podle modrého puntíku zakresleného do plánku. Tam někde mu mělo být přiděleno přístřeší, za které nemusel nic zaplatit, snad jen vlastní ochotou přijímat osud bez otázek a hledání souvislostí.
Slunce bylo ještě docela vysoko, když dorazil na místo s nejistým pocitem, že na něj personalistka ušila nějakou boudu. Zjevně nesla nelibě, že nevěnoval jediný pohled jejím ženským proporcím. Přede dveřmi určeného bytu v určeném patře určeného bloku se zarazil. Škvírami špatně doléhající zárubně k němu doléhala směsice hlasů. Nejistě vsunul klíč do zámku a vstoupil do malé předsíně osvětlené čtveřicí prosklených dveří. Zesílené hlasy za sklem se nedaly jeho příchodem vyrušit. Zjevně každý pokoj v bytě měl svého obyvatele. Po krátkém zaváhání si všiml očíslování jednotlivých pokojů. Rychle sáhl pro ubytovací průkaz. Jeho pokoj byl první zleva. Uvědomil si, že dostal pouze jeden klíč, který použil k otevření celého bytu. S rostoucí úzkostí vzal za kliku.
Pokoj byl zamčený. Ulevilo se mu v naději, že bylo pamatováno alespoň na nejintimnější stránky jeho soukromí, že došlo pouze k nedopatření zaviněnému personální pracovnicí, která mu zapomněla předat druhý klíč, když v tom zaslechl šramot a světlý obdélník matného skla dveří se k jeho zděšení zaplnil lidskou postavou. V zámku to cvaklo a před Emilem se otevřela malá místnost se dvěma rozestlanými válendami, dvěma plechovými skříňkami za dveřmi, hospodským stolem u okna a s jednou malou cikánkou v rohu.
Hlasité předčítání