Povídka

Trampoty nepovolaného dělníka
Četba díla zabere cca 39 min.

K dolnímu objektu staveniště Mrázovka zacouvalo nákladní auto a vyklopilo velikou hromadu písku, jehož sypká hmota se navršila do výše nedávno osazeného okna prvního podlaží budovy. Než by kdokoliv stačil říci švec, zablýskala se ještě nedovřená korba vozu v ohybu hlavní silnice daleko za ohradou staveniště.

Několik hodin poté stanul stavební mistr Kotek s výkresem projektové dokumentace před vchodem stejného objektu, aby vyměřil základ pro zbudování zděného sloupku, ve kterém měl být umístěn elektrický rozvaděč. Hleděl do situačního plánku s nepříjemným pocitem, že tady něco nehraje. Odkrokoval pět metrů od paty domu a hle, jeho bota se zabořila do kypré a nepřekročitelné hory písku. Překvapeně se rozhlédl. Z otvoru vchodové zárubně domu bez dveří se vynořil Pišta s mrtvolným výrazem ve tváři.

„Co to je, tohleto?!“ vyjekl zničeně Kotek na první alespoň zdánlivě živou duši, jakou spatřil ve své blízkosti, a prstem hrozivě mířil do středu hromady.

Pišta se zastavil, jako by mu právě došly baterky, a unaveně procedil mezi zuby: „Písek, majster…“

„A co, k sakru, dělá tady?!“

Otázaný dotčeně pokrčil rameny: „To se, doboha, neptejte mě, ale toho usmrkanýho floutka s vejtřaskou, co tu ráno byl a poslal mě do ryti, když jsem mu řek, že si vás má najít.“

„Mě snad vomejou,“ Kotek se chytil za čelo a zařval: „To mu nikdo nemohl ukázat míchačku?!“

„Je to snad moje starost, Majster? Na dělníka si dneska každej vodevře hubu. Najlepší sedět v hospodě a do ničeho nestrkat rypák. Eště se mám jebat s volakým somárom, co nezvedne kokot vod volantu?“ Vysunul žluté ruce Kotkovi pod nos: „Bez těhle ruk nepostavíte ani hovno, majster.“

„Cos mu teda řekl?“ vyjel mistr vztekle.

„Ať si tu fůru vodveze třeba starej na bábovičky,“ zadrmolil Pišta a zcela zničen nezvykle dlouhým řečnickým projevem pokračoval v cestě.

Kotek chvíli ještě bezradně civěl na hromadu, než se vydal hledat Ferka Pagáče, aby mu ten písek odházel alespoň trochu stranou.

 

Když nechá tesař ve zdi díru, je to se vší pravděpodobností díra na svém místě. Koneckonců, je jen málo děr, které by se nedaly ucpat, když na to přijde. Jiná věc je, když zapomene nechat díru tam, kde by být měla. Takových zapomenutých děr bylo po barácích jako naseto. A jediný, komu každý neposkvrněný grunt bez patřičného otvoru či rýhy skýtal skvělou příležitost prokázat své kvality, byl ramenatý Vojta Vrána. Byla to práce pro chlapa, o kterou ho nikdo nesměl ani nechtěl připravit. Od rána dychtivě obcházel připravený kompresor na pneumatické kladivo a jakmile pekelný stroj nastartoval, vrhl se ke sbíječce a už za sebou vleče dlouhou hadici do baráku. Od té chvíle nepřestával kulometný rachot týrat široké okolí.

Kdo se někdy pokoušel v poloze stojícího střelce vrtat sbíječkou do betonu, určitě ví, jaká je to rasovina. Po necelé hodině práce vás brní celé tělo a hlava třeští bolestí, jen se rozskočit. Vojta byl silák, a hlavu měl nejspíš z olova. Dřel jako odvázaný bez přestávky a jeho triumfální výkřiky nenechávaly nikoho na pochybách, že z toho má velké zadostiučinění.

Mistr Kotek byl ze staré školy a tudíž poctivka. Když zjistil, že v betonových stropech nejsou vsazeny špalíčky pro háky na zavěšení svítidel, nemávl nad takovým nepatrným detailem rukou a bez ohledu na názor Karla Zvěřiny, že na to kolaudační komise nepřijde, dal vyvrtat doprostřed každého stropu díru.

O autorovi

Zoroaster

Nepíši, abych se vypsal ze svých stavů a pocitů, ale píši pro vás, pro čtenáře. Tak pokud se Vám moje díla líbila, nezapomeňte je doporučit svým přátelům a známým...

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆

Poslední příspěvky autora:

Velikost textu
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Poslední příspěvky autora

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Postavila vodu na kávu. Kávu nesnášela, její chuť ji nutila šklebit se, a i když se snažila hoř...
Psal se rok 1973 a země po komunistických čistkách vstupovala do fáze normalizace a stojatých vod. ...
Vstoupil do místnosti, která byla zároveň nekonečná i příliš malá. Na stěnách blikaly obrazov...
“Jen se na tu nádheru podívejte. Je snad možné spatřit kdekoliv na světě něco krásnějšího?...
Ač stále ještě při síle, přesto již očividný stařík se letmo zamyslel. V jeho věku mu již n...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
Když se Eliška probudila, nevěděla, kde je. Místnost byla temná, jen uprostřed stál starý dřev...
  Jestli bylo na světě místo, kde nikdy nepřestalo pršet, bylo to zrovna tohle město. Takové...
Stopařka
Kužely reflektorů Davidova auta se právě rozstříkly do ojíněné aleje za hranicí provinčního m...
žena povoz
Jen takové rozmarné gesto, zdvižený palec, semafor dětské paže před oknem zaparkovaného auta. Mu...
Neobyčejný příběh Ať kdokoliv myslí na cokoliv, všechno se splní
Tramvaj číslo 22 se sunula ranním městem jako unavený had. Všichni se tvářili, že neexistují. S...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Nikdy jsem si vpravdě nevšiml, v jak velkém domě žiji. Avšak díky těm několika důležitým věc...
Povedeny mejdan
(Podle skutečné události, jen lehce přibarveno)   „Tak nezapomeň, vole, dneska v sedm u mě...
světkuška
Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dn...
Každý nový vztah  je tak trochu vabank ...
Tamhle svítí sjezdovka! Znala jsem ho už od školy. Tehdy to bylo takové hubené bidlo, krátké vla...
Elektrický jeřáb pomalu pokládá dřevěnou rakev na zadní rampu vojenské dodávky. V pozadí při...
Dědictví, které se předává z generace na generaci
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
Nanami Ichigo: Seděla jsem doma v obýváku na gauči a pustila si televizi. Dávali pěkný film s R...
O trpělivosti ... všechno má svůj čas
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Sedím na dřevěné lavičce pod starou lípou. Nad hlavou se stahují mraky, šedé jako vzpomínky, kt...
Zdravotník rozrazil dvoukřídlé dveře. Do potemnělé chodby pak další dva vtlačili vozík, na kte...
Dvě slova ... použijte důležitá slova včas ...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku