V dopisech začínal vynechávat Tadeáše. Všiml si toho relativně nedávno. O Petru se naopak zajímal až obsedantně, jelikož vlastní rodiče se k ní kvůli udržování styku s vězněným manželem obrátili zády. Finanční tíseň, dítě na krku, barák, do kterého zatéká střechou. Tak rád by tam byl a se vším pomohl. Sžírala ho bezmoc, vztek i sebelítost. Přesto si během posledního měsíce usmyslel, že i k tomuto masivnímu zámku nalezne adekvátní klíč. Pojištění pro případ smrti uzavřené krátce po sňatku. Tak zněl název řešení. Důmyslného řešení, které by existenční situaci Petry mohlo vyřešit. Pomohlo jí postavit se zase na nohy. Se zaujetím si prohlížel úzký kovový profil u stropu, v levé části cely, na němž byla uchycena šedivá matná fólie sloužící jako posuvný závěs na záchod. Nebyl si jistý pouze úzkou šňůrkou od tepláků a svou hmotností. Měl by omezit jídlo, což vzhledem ke zdejší gastronomické nabídce jistě nebude problém.
Radikální krok, vyžadoval i provedení určitých mezikroků. Vizitku s telefonním číslem a jménem Vilém Koutný použil jen jednou, krátce po nástupu do výkonu trestu. Rychlý, značně rozpačitý telefonát. Co však Tomáš nedokázal vyjádřit slovy, to zvládl přenést na papír. Korespondence mezi ním a farářem z Dolních Luk trvala asi půl roku. Cítil nutkání vypovědět svůj životní příběh i někomu cizímu, komu však mohl věřit. Blížil se zase březen a Tomáš věděl, že ze sebe musí dostat všechno.
Jaro VIII.
Dorazil za týden. Místnost pro návštěvy byla vyhrazena jen pro ně. Vilém neskrýval překvapení. Štíhlý, leč urostlý muž s hustými tmavými vlasy, kterého poznal ve Švédsku, byl pryč. Před ním stál pohublý člověk, do jehož dlouhých vlasů se vplétalo stříbro. Vřelé přivítání zahrnovalo podání rukou a vzájemné objetí. Po krátkých žoviálních výměnách si oba sedli naproti sobě a nad šálky teplého čaje započal Tomáš své vyprávění. Věděl přesně, co chce říct a jak to říct. Nevynechal žádný detail a byť pro návrat do lesa stojícím za dětským hřištěm musel vynaložit značné úsilí, učinil tak s odhodláním. Vilém se po celou dobu držel za hladce oholenou bradu, naslouchal každému slovu a bedlivě pozoroval tu zlomenou duši před sebou. Příběh skončil a prostor ovládlo ticho.
Nápad – ★★★★★
Zvolil jste mimořádně silné a morálně ambivalentní téma, které je zpracováno s obdivuhodnou hloubkou. Nelineární kompozice, v níž postupně skládáme střípky rodinné tragédie napříč ročními obdobími, funguje naprosto skvěle a udržuje čtenáře v neustálém napětí. Psychologická linka přenosu agrese z otce na syna (od hádky ve Švédsku a zašlápnuté myši až po finální tragédii v lese) je vystavěna velmi uvěřitelně. Závěrečný epilog s nalezenou šňůrkou od tepláků je pak naprosto mistrovskou a nepředvídatelnou tečkou, která dodává příběhu naději na katarzi.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra vašeho textu je doslova hmatatelná, dusivá a nesmírně pohlcující. Dokážete mistrně vykreslit jak plíživé napětí nefunkčního manželství a sociální frustraci, tak mrazivou hrůzu v bukovém lese. Kontrast mezi zdánlivě obyčejným venkovským životem (nákupy u Honzy, sekání trávy, pivo) a temným tajemstvím funguje na výbornou. Pasáže ze Švédska i deštivý převoz policejním autem mají až filmovou kvalitu a zcela čtenáře vtáhnou do pochmurného světa hlavního hrdiny.
Provedení – ★★★★☆
Text je velmi čtivý, má výborný spád a opírá se o skvělé, přirozené dialogy, díky nimž postavy (zejména Tomáš a Honza) působí jako z masa a kostí. Občas se však objevují mírně kostrbaté nebo přepjaté metaforické obraty (např. „cesta připomínala zarudlou jizvu na zádech obří žáby“), které trochu strhávají pozornost – což ostatně v textu vtipně glosuje i samotný Honza. Po formální stránce by textu velmi prospěla pečlivá korektura: chybí čárky u oslovení, pletou se zájmena „ji/jí“ a „mi/my“, občas nesedí shoda podmětu s přísudkem („děti měli“) nebo přechodníky. Také vynechávání „j“ ve slově „jsem“ (psáno jako „sem“) v přímé řeči občas působí spíše jako překlep než záměr, ale to jsou jen drobné vady na kráse jinak výborně napsaného díla.
Celkové hodnocení:
„Rudý kopytník“ je vynikající psychologické drama, které svým rozsahem, propracovaností postav a stavbou děje sahá až na pomezí novely. Dokázal jste stvořit nejednoznačného hrdinu, jehož selhání, sobectví, ale i pokřivenou otcovskou lásku čtenář s napětím sleduje až do samého konce. I přes drobné gramatické nedostatky a občasnou metaforickou přezdobenost jde o mimořádně zralý a hluboký text, který ve čtenáři ještě dlouho rezonuje. Rozhodně v psaní pokračujte, máte obrovský cit pro psychologii postav, dialogy a budování dramatického oblouku!