Najednou prudký nával chladu vystřídalo příjemné teplo. Marcel se lehce pootočil a koutkem oka zahlédl, jak se průhledné tělo stříkačky pomalu plní jeho rudou krví.
„Myslím, že je to sebevrah,“ dokončil doktor a ladně vytáhl jehlu ze žíly.
Marcel na něj zaujatě prohlédl: „Sebevrah?“
„Ano, sebevrah. Víte, Nemoc je pro mnoho ztrápených duší jakýmsi… vysvobozením. Je to příslib smrti, rychlé, bezbolestné, beze strachu,“ přiložil na ranku vatu a přelepil ji páskou, „bez trápení.“
„Máte jich tu hodně,“ zeptal se Marcel provinile, „těch ztrápených duší?“
„Ani ne. Většina jich do pár dnů umře,“ doktor vstal a uložil jehlu s krví do kufříku, „jen Horác má jakési prazvláštní štěstí.“
„No,“ vyštěkl doktor a zaklapl kufřík, „teď už nám nezbývá, než čekat. A doufat!“
„Na shledanou,“ řekl Marcel sklesle a sklopil zrak.
Doktor na něj vážně pohlédl: „Víte, Horác je blázen, je to jeden z těch konspirátorů, kteří příliš nevěří v naší snahu zachránit tohle město. Je to smutný člověk. Situaci nám rozhodně neulehčuje.“ Pak se na Marcela vlídně usmál: „Nevěřte takovým lidem, ti se nevyznají ani samy v sobě, natož pak v globálních katastrofách. Na Vás je ale vidět, že máte vlastní rozum!“
„Na shledanou,“ zopakoval smutně Marcel.
Doktor si pošoupl brýle na nose a lehce se zakabonil: „Na shledanou.“
Tu noc Marcela probudil zvláštní pach. Silný, štiplavý a povědomí. Kouř a saze. Pak jej ovál chladný vítr.
Někdo vstoupil do stanu.
Marcel otevřel oči a napřímil se. Uprostřed noci všude panovala absolutní tma.
„Je tu někdo?“ sykl polohlasně.
Nikdo neodpověděl. Někdo tam ale byl. Marcel ve tmě postřehl pohyb. Někdo seděl na židli naproti lůžku.
„Kdo je tam?“ vyjekl zlomeným hlasem. Snažil se zaostřit.
„Tak už tě taky nadopovali, co, kamaráde?“ zařehtal se hlas z temnoty.
Vzduchem škrtla sirka a letmý plamínek krátce ozářil povědomou starou tvář. Vysoké čelo. Zlomený nos. Šílené oči. Plamínek zhasl a ve tmě zůstala viset jen žhavá špička cigarety.
„Chtěl bys umřít?“ ptal se hlas ze tmy a vyfoukl kouř.
Marcel se zajíkl. Hrdlo mu sevřel strach.
„Vím, že bys chtěl. Ostatně, pro to jsem tu taky. Asi tě ale zklamu.“
Marcel bázlivě civěl do temna: „Ho-“ zakoktal, „Ho-Horác?“
„Tak ti už o mně povídali,“ zařehtal se Horác do noci, „oni toho ostatně napovídají hodně. Až příliš hodně!“
„Co se tak divíš?“ pokračoval. „Říkal jsem ti, že se vrátím.“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.