„Kde si proboha myslíš, že se bere všechno to teplo ve městě?“ zařehtal se Horác. V tom smíchu čpěl odér šílenství.
„Myslíš… teplárny?“
„Palírny povídám! Topjej tam živejma. Pálej tam lidi. Živý lidi!“ Horác si odkašlal. „Pálej tam nás!“
Cigareta dohořela. Marcel nevěřil svým uším. Nevěřil ničemu. Všechno to bylo tak… absurdní.
Horác nedopalek odpinknul do noci: „Nemoc, to jej jenom zástěrka.“
„Zástěrka?“ ptal se Marcel automaticky, myslí byl docela jinde.
„Zástěrka! Žádná Nemoc není, snažím se jí chytit už od úplnýho začátku. Stejně, jako ty!“
„Možná jsme… imunní?“
„Nikdo není imunní! To už mi taky řekli. Snažej se hrát tu svojí hru. Prej mám jenom obrovské štěstí.“
Marcel vztáhl ruku ústům. Štípl se do tváře.
„Ne, kamaráde, tohle se ti nezdá. Víš co se stane zítra?“ zeptal se Horác.
„Co?“
„Řeknou ti, že jsi zdraví. Pošlou tě domů. V úterý půjdeš zase do práce.“
„Ale…“
„Pst!“ Horác najednou utichl.
„Co?“ šeptl Marcel.
„Slyšíš to?“
Marcel bedlivě naslouchal.
„To bzučení. Tam venku. Ve tmě,“ šeptal Horác.
Marcel nic neslyšel, snad jen vítr slabě se zapírající do stanu.
„To jsou mouchy. Jejich mouchy!“ Horác opatrně vstal: „Budu už muset jít.“
„Proč?!“ rozohnil se najednou Marcel. „Proč by?! Vždyť to vůbec nedává smysl! Proč by kdokoli tohle… Když celej svět…“
„Žádnej svět už není,“ pronesl Horác tlumeným, ale vážným hlasem, „svět skončil. My jsme ti, co zůstali. My jsme ti zdraví. Ti, co byli ušetřeni. Pokusní králíci…“
„Ale já viděl…“
„Viděl jsi jen to, co chtějí, abys viděl. Divadlo! Kdys naposledy četl nějaký zprávy z světa?“
Marcel zůstal strnule sedět.
„Chápu, že pochybuješ,“ pronesl ještě Horác, než opustil stan, „máš vlastní rozum. Pamatuj, přežiješ, když budeš dál hrát tu jejich hru. Přežiješ, když uvěříš, že jsem blázen, šílenec a sebevrah. Přežiješ! A až se sem jednou zase vrátíš, něco už spolu vymyslíme. Nejsme v tom samy! Teď už ne.“
Horác odešel. Zmizel tiše, jako přízrak. Zip stanu se semkl a prostorem se rozhostilo ticho.
Marcel, celý zkoprnělý, si opatrně lehl na záda. Vzhlédl do temnoty, ke stropu stanu skrytému za neprůhlednou nocí. Hruď mu opět sevřela úzkost. Těžce oddychoval. Snažil se spát, ale musel přemýšlet. Přemýšlet. Přemýšlel nad ztraceným víkendem. Nad ztraceným životem. Nad štěstím. „Milý!“ Vzpomněl si na doktora. A zelený – zelený – sliz. Na zástupy umrlců bezduše se ploužící táborem. Vzpomněl si na polibek. Na mrtvého souseda, který zemřel na Nemoc. Na Nemoc! A na ztracenou dívku, která uprchla před vidinou tábora. Nebo už je taky mrtvá? Přemýšlel nad Horácem. Nad smutkem… šílenstvím. Přemýšlel nad těmi kouřícími komíny. Nad lidským teplem domova. Nad sprškou popela snášející se denně na město.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.