Následovala chůze. Těžká, úmorná chůze, podobná spíše ploužení. Horní polovinu umrlcova těla musel Marcel nést. Byla vláčná, hlava padla na levé rameno a pravá ruka se jako kyvadlo bezvládně komíhala v prostoru. Marcel cítil, že nese opravdu už jen tělo. Mrtvou váhu. Mysl zůstala někde viset. Jednou nohou mu pošoupl chodidlo dopředu. Pak celý zbytek těla, včetně druhé nohy, přesunul na nově nabyté těžiště. Celý proces opakoval.
„Pane, jestli se nenakazím od vás, tak už vážně nevím,“ pronesl Marcel, když takto krok sun krok tančil s mrtvolou přes chodbu.
Sousední dveře se za nimi zabouchly.
***
První příznaky Nemoci se na infikovaném projevily obvykle do týdne po nakažení. Jestli je na sobě pocítil sám, bylo diskutabilní. Vše začalo snížením zájmů – o milované, o přátele, o práci, koníčky… Brzy nato nemocný přestal mluvit. Neztratil schopnost řeči samotné, pouze chuť bavit se a sdílet své myšlenky s dalšími lidmi. Následná otupělost vůči vnějším vlivům a vnitřním potřebám vedla od ztráty chuti k jídlu až po absenci pocitu hladu obecně. Odešla bolest, smutek, únava i stesk, spolu s tím i láska, touha a radost. Člověk jako by duševně umíral.
Po probdělé noci, pokud se rána ještě dožil, většinou už ani nevstal. Lhostejnost vůči lidem a celková netečnost dosáhla nakonec takové úrovně, že infikovanému jedinci nezbyl jediný pádný důvod, proč by měl z postele vylézat. Ne, že by toho nebyl fyzicky schopen, na lůžku jej držela přikovaného pouze absolutní absence jakékoli motivace. Takový člověk už po ničem netoužil, nic nechtěl, ani se ničeho nebál.
Nakonec ztratil chuť k samotnému životu. Rezignoval. Mozek vypnul, srdce zhaslo, plíce naposled vydechly a dotyčný byl nalezen mrtvý, nejednou se stále otevřenýma očima. Navenek i uvnitř jinak zcela zdrav.
Marcel seděl na okraji postele. Umrlce povalil do křesla naproti sobě tak, aby mu pokud možno viděl do očí. Jeho pohled tam byl, ale prázdný. Nepřítomný.
„Vy si asi nedáte, že?“ zeptal se muže nazdařbůh a upil z hrnku horké kávy.
Chvilku na sebe jenom tak civěli. Nevěděl, co dál. Z mužova pohledu byl značně rozpačitý.
„Vypadáte docela… zdravě. Jen unaveně. Znuděně.“
Muž nereagoval. Přitom ale vypadal, že by každou chvíli mohl vstát a přerazit Marcelovi vaz. Při jeho robustnosti sousedova lhostejná tvář naháněla hrůzu.
„Slyšíte mě vůbec?“
Věděl, že ho nejspíš slyší, jen nevnímá.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.