Přemýšlel, jestli se mu vůbec něco chce. Vypadalo to, že ne. Dlouho jen ležel a slepenýma očima pozoroval okolí. Ticho. Prach. Prázdný pokoj. Nepořádek. Tikot hodin v kuchyni. Hned na to mu zakručelo v břiše. Měl hlad. Touha po ranní kávě přišla vzápětí.
Žádná Nemoc, pouhopouhá apatie.
Stále cítil osamění.
Marcel znechuceně vstal, vybelhal se z postele a vypnul topení.
Byl zklamaný, jako každé ráno.
Zapnul sporák a dal vařit vodu na kafe. Mezitím navštívil koupelnu, aby si opláchl obličej. Otřel se a v zrcadle si prohlédl svou zbídačenou tvář. Vypadala pořád stejně. Spíš naštvaně, než nešťastně. Opláchl si ji ještě jednou, znovu utřel a vrátil se do kuchyně. Zastavil se u spižírny. Byla prázdná.
Dneska musí nakoupit.
V břiše mu znovu zakručelo. Vrátil se ke konvici. Voda na mírném plameni ještě nevřela. Odbelhal se tedy znovu do postele. Ve stále stejných šatech si lehl opět vedle kabátu. Pak se ale otočil, vytáhl nohy a udělal si pohodlí na polštáři.
A znovu civěl do stropu. Masařka zmizela. A čekal, jako každé pozdní sobotní ráno, jestli se něco bude dít. Vlastně už ani nečekal, že se něco bude dít.
Pak se to ale stalo.
Marcel k sobě znovu přišel o několik hodin později. Musel usnout. Z venčí skrze okno mu do tváře pražilo odpolední slunko, které si našlo škvíru mezi zlatými mraky. To ho ale nevzbudilo. Byl to virvál ze sousedního bytu. Nějaká žena zaječela. Ozvalo se rozbití skla a neurčitý šramot. To Marcela vytrhlo ze snů. Prudce se vztyčil na loktech a naslouchal. Naslouchal.
Všude panoval klid. Pokoj byl opět tichý a prázdný, jako město po osmé večerní. Zapochyboval, jestli se mu to jen nezdálo. Pak ale za tenkou zdi u hlavy postele postřehl usedavé sténání. Ze zvědavosti ke stěně přitiskl ucho – uslyšel pláč. Zadušený nářek.
„Proč?!“ vzlykal tiše ženský hlas.
Zněl něžně. Nevině.
„Řekni něco!“ vykřikla najednou zoufale. Marcel odtrhl ucho od zdi a vystřelil z postele.
Tohle byla jeho šance.
Proběhl kuchyní. Voda z konvice už vybublala a uhasila plamen sporáku. Vyběhl do chodby a než se nadál, ocitl se před dveřmi sousedního bytu.
Zaklepal.
Vzlykot za dveřmi ustal.
Marcel chvilku čekal. Pak zaklepal znovu a hlasitěji.
„Pardon, můžu vám pomoct?!“
Nikdo neodpověděl. Za dveřmi slyšel nenápadné šourání.
Zaklepal do třetice: „Halo?!“
„Jděte pryč!“ okřikl jej rázný dívčí hlas.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.