„Na co myslíte?“
V ten moment se mrtví pohnul. Marcel sebou cukl, srdce mu poskočilo a celým tělem projel mráz. Pak si uvědomil, že tělo v křesle se pouze uvolnilo. Nahnutá hlava klesla na hruď, pohledem k zemi, a pravá ruka sklouzla z opěradla. Teď už vypadal docela mrtvě, dýchal mělce, stále ale bylo vidět, jak se mu hruď nepatrně nadzvedá.
Marcel si oddechl.
„Co já bych za to dal, být teď na tvým místě,“ řekl, upíraje zrak na slinu kanoucí mužovi po bradě, „mít věčnej klid a pokoj. Nikdo po tobě už nic nechce. Nikdo od tobě nic neočekává…“
Zdálo se, že muž zamručel.
„Teď se možná ještě trápíš, ale neboj, brzy ti to bude docela jedno. Jako mě.“
Marcel vstal, položil kávu na stolek a přistoupil ke křeslu. Pak muže oběma dlaněmi uchopil za skráně. Zvedl jeho tvář a promluvil k němu zpříma do očí: „Život… za všechno to trápení nestojí.“
Marcel se k muži přiklonil. Ucítil jeho dech na tváři. Zarazil se, zhluboka vydechl a zavřel oči. Potom muže lehce políbil na rty.
Zbytek sobotního večera strávil Marcel ve vaně. Louhoval se tam několik hodin. Připadal si nečistý. Pošpiněný. Provinilý.
Netrápil ho ten polibek. Po dlouhé době byl zhnusen sám sebou. A vším kolem sebe. Myslel na muže, na jeho mysl, ze které líně vyprchává život. Myslel na jeho dceru, která se zítra už nejspíš neprobudí. Stále měl před sebou ty její uplakané oči. A myslel na sebe a na všechny lidi ve městě, kteří prožívají celé dny ve strachu a ponížení. Bylo mu mizerně. Mizerně z vlastní existence. Z existence vůbec. Úzkostí téměř nedokázal zamhouřit oka.
Trápil se. Moc se trápil.
Těšila ho jen jediná myšlenka: Na konci už to bude všechno jedno.
***
V neděli ráno se opět probudil zklamaný. Vzbudil se. A potřeboval na záchod. Ze všech sil se to snažil potlačit, ale nakonec přeci jen musel. Když se vracel z toalety, vzpomněl si na umrlce, kterému ustlal ve vedlejším pokoji. V jedné místnosti by s tou živou mrtvolou spát nedokázal.
Opatrně otevřel dveře. Muž ležel na posteli, přesně tak, jak jej tam včera v noci zanechal. Otevřenýma očima civěl do stropu. Po obličeji se mu proháněla masařka. Nakonec mu zalezla do pootevřených úst, zabzučela a znovu vylezla ven, kde se usadila na horním rtu.
Nedýchal.
Marcel k němu přistoupil a pokusil se nahmatat tep. Nejprve na zápěstí, poté na krku. Nakonec se na souseda soucitně usmál a opatrně mu sklopil víčka. Vypadal pořád stejně, netečný a bez zájmu. Bez trápení.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.