„J-jak?“
„Znám to tady jako svý boty. Bývám tu často. To už ti asi taky pověděli.“
Hlavou se Marcelovi prohnalo nespočetně mnoho hrůzných scénářů. Celý se roztřásl.
„Ale, neměj strach, nepřišel jsem ti ublížit,“ chlácholil Horác a potáhl si z cigarety, „naopak!“
„Co po mě chcete?“ ptal se Marcel roztřeseným hlasem.
„Chci, abys znal pravdu.“
„P-pravdu?“
„Pravdu! O životě, o smrti… ale hlavně o Nemoci!“
Už mu bylo nevolno.
„Bojíš se, viď?“ pokračoval Horác a znovu si potáhl. „Strach! To znamená, že chceš žít.“
„Ale j-já chci… chci…“ zakoktal se Marcel a sklesl, tvář mu prořízl potůček slz, „chci umřít!“
„Ale nechceš se bát! Nechceš trpět!“ vyjekl Horác. „Jinak by sis už dávno podřezal žíly.“
Marcel bezhlasně přikývl. Nebyl si jist, jestli je ho v té tmě vidět.
„Smrt beze strachu. Bez utrpení! Rezignace na život,“ Horácův hlas zvážněl, „kdo by si to nepřál?“
„Snad jen zdraví lidé.“
„Ale ty nejsi nemocný! Ani fyzicky, ani duševně. Jsi zcela zdráv, ale… něco tě trápí.“
Marcel mlčel.
„Někoho jsi ztratil. Někoho, na kom ti záleželo. Někoho, kdo dával tvému životu smysl. Že?“
Marcel mlčel.
„Ale to je v pořádku. To se stává! Obzvláště v dnešní době.“
Horác vstal, přistoupil k Marcelovi a sedl si na lůžko. Z blízka se daly rozeznat rysy staré tváře i krátící se cigareta.
„Víš, proč jsem tu?“ zeptal se Horác.
„Protože… chceš umřít?“
„Ne! To už dávno ne. Jsem tu, protože se se mnou snažej hrát tu svoji hru.“
„K-kdo?“
„Oni!“ vyprskla Horác a máchnul rukou do vzduchu. „Vetřelci z kosmu! Zlý zelený hmyzáci!“
To Marcela trklo. Utnul pláč a rukávem si z tváře setřel slzy. Vzpomněl na doktorova slova.
„Copak to pořád nechápeš?“ pokračoval Horác naléhavěji. „Viděl jsi snad jejich tváře? Slyšel si snad jejich hlasy? Je to kamufláž, schovávají se pod skafandry, za plynové masky a neprůhledná skla. Snaží se nás napodobovat, ale nejsou to my. Nejsou! Přišli odněkud jinud. Odněkud z hvězd! Ten záblesk…“
„A co doktor?“ obořil se Marcel. „Viděl jsem doktora.“
„Jedna z jejich loutek,“ odsekl Horác. „Jedna z mnoha jejich loutek. Copak si neviděl ty oči?“
Marcel se zarazil. Jeho očí si všiml. Byly zelené. Jasně zelené. Ale jinak nijak zvláštní.
„Povídám ti, NE-JSOU-TO-MY!“ rozvášnil se Horác ještě víc. „Já je viděl. Viděl jsem ty jejich hmyzí ksichty! Viděl jsem je tam nahoře. V palírně!“
„V palírně?“
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.