Marcel dokouřil polovinu cigarety. Hlava se mu lehce točila. V hrdle stále cítil tu otravnou pachuť. Nadzvedl ruku a dobře si prohlédl zbývající nedopalek. Pak jej otráveně odpinknul do tmy. Vrátil se do pěkně vyhřátého pokoje, kabát shodil zpět na postel a na znak sebou plácl přímo vedle něj. Smutnýma, podlitýma očima mlčky civěl do stropu.
„Znáte vy vůbec někoho, kdo na to umřel?“
Marcela Nemoc netrápila. Byl jedním z těch, kterých se „netýká“. Každý všední den musel i nadále brzo ráno vstávat. Každý všední den musel chodit do práce. Každý všední den byl i nadále všední. Nemoc nenemoc. Musel jíst, musel spát, musel odpočívat. Musel platit nájem, čistit si zuby, pečovat o své zdraví. Každý den musel i nadále žít, ač vlastně nevěděl proč. A musel?
Hrudí mu projela úzkost. Před ním je víkend, dva dlouhé volné dny, které musí nějak produktivně využít. Měl by nakoupit. Měl by uklidit. Možná by si mohl i něco uvařit, anebo se jít projít. Měl by si zajít někam do kavárny, nebo do parku, „dát si oraz“, nadýchat se čerstvého vzduchu. Možná by si měl najít nějaký koníček…
Úzkost jím znovu otřásla. „Možná to je ono,“ pomyslel si a nepatrně se pousmál. Oči se mu klížily, žlutý strop se zatemnil a realita nepozorovaně proklouzla do sféry snů. „Možná je to Nemoc.“
Ale Marcel nemocný nebyl. Chuť do života ztratil už dlouho před tím, než k nám Nemoc přišla odněkud z kosmu.
***
Za první jarní vlny Nemoci zemřel ve městě během pár měsíců téměř každý druhý nakažený. Byla to rána z čistého nebe – doslova – a od dopadu meteoritu počátkem jara až do prvních letních dní se téměř půlmilionové obyvatelstvo města razantně zredukovalo. Po objevení testů a odchodu všech prokazatelně zdravých, zůstalo v uzavřené oblasti jen přibližně tři sta padesát tisíc ohrožených občanů. Tehdy se ještě vzdouvaly velké vlny nepokojů, městská infrastruktura se rozpadla a v nastalém zmatku vystrašení občané protestovali, rabovali a nejednou se pokusili probojovat se z města ven skrze těžce ozbrojený perimetr. Marně. Nakonec byl tvrdou vládní silou znovu obnoven nastolený řád. Tehdy byla stanovena první velká vlna opatření a regulací. Celoměstská karanténa, uzavření obchodů, restauračních a kulturních zařízení, noční klid. Do ulic vjely pancéřové vozy a odvážely každého, kdo se pokoušel neadekvátně hájit svá práva.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.