Když hodiny konečně ohlásily šestou večerní, měl už kasu přepočítanou pětkrát. Nazmar. Ironicky se pousmál, kopl do sebe zbylou kávu a šuplík vrátil zpátky do kasy. Než ji však zavřel, znovu jednu po druhé vytahal všechny kovové mince. Každou z těch mincí, která mu ten den již tolikrát prošla rukama, důkladně olízl. Zuby ho při tom pobolívali a jazyk trnul při kontaktu se zteplalým kovem. Nakonec si jich rychle nabral plnou hrst, nacpal si je do úst, poválel a vyflusl rovnou do dřezu. Tam oslintané mince opláchl, utěrkou osušil a navrátil zpátky do kasy.
Svůj hrnek na kávu naopak nikdy neumýval.
Kasu zamkl a olízl klíček. Zhasl světla za barem. Pak vešel na toaletu. Naposledy si odskočil a následně s mírnou nevolí ve tváři smířlivě olízl záchodové prkénko. Pěkně po celé délce. Cestou z toalety jako vždy nezapomněl políbit obě kliky u dveří. Poté zhasl i tam. Z věšáku u vchodu sebral černý kabát, přehodil si jej přes ramena a dveře otevřel. Zvenčí ho ovál známý puch popela a chladný závan podzimního větru. Otřásl se, zhasl kavárnu a vyšel ven. Před kavárnou se porozhlédl, nejde-li někdo kolem. Zamkl dveře na dva západy a ještě naposledy rychle olízl i tuto kliku. Olízal si i ruce, včetně prstů a dlaní. Pak z kapsy kabátu vytáhl respirátor, zakryl si jím ústa a ležérně se vydal prašnou, popelavou ulicí k tramvajové zastávce, skryté hluboko za sépiovou mlhou.
***
Na ulici Marcel nepotkal jediného živáčka. Od vyhlášení karantény a uzavření celého města uběhla již řada měsíců. Lidé si zvykli nevycházet k večeru ven z domů, nebilo-li to naprosto nezbytné. Nemoc stále ztrpčovala život veškerého obyvatelstva. Spousta restauračních zařízení a hotelů již krachovalo a drobná kavárnička, ve které Marcel pracoval, se k nim brzy měla přidat. To jej ale trápilo ze všeho nejméně, ba naopak, nastalá neobvyklá situace byla tím nejpříjemnějším, co ho v poslední době potkalo.
Kráčel pustou ulicí. Klidnou, tichou ulicí bez hulákání lidí v přecpaných nákupních centrech. Tichou ulicí bez řinčení vozů a cinkání tramvají. Ulicí, kde se nemusel těsnat na přelidněných chodnících, ani se proplétat domů skrze nekonečné davy. Najednou bylo všude prázdno. A ticho. Ticho vyvěrající z prázdnoty.
Spíše příjemná změna.
Ježto semafory zůstávaly vzhledem k úsporám energií na většině místech vypnuty, dorazil Marcel volným krokem velice brzy až k nedaleké zastávce. V muži v klobouku, se šálou kolem úst, který již na zastávce čekal, vytušil svého bývalého potenciálního zákazníka.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.