Marcel rozpačité dívce pohlédl do tváře. Její uplakané oči plné zmatení a beznaděje se mu naráz těžce zaryly do srdce. Už je jednou viděl. Sám cítil, jak mu oči lehce zvlhly. Bylo mu jí líto. Bylo už ale pozdě.
Hořce polkl a vyslovil verdikt: „Jestli už jste taky nemocná, nemůžu pro vás víc udělat.“
Nato dívka umlkla. Něco v ní umřelo. Naposled se podívala na otce – stále bezmocně ležel na posteli – její pohled však už byl mnohem chladnější. Pak k němu přistoupila a objala ho. Muž jakoby otráveně zafuněl, na svou dceru se ale ani nepodíval. Vypadal uraženě. Dotčeně. Jako by jí úmyslně ignoroval. Jako by ho obtěžovala. Dívka se od něj pomalu zase odtáhla, potom se otočila na Marcela.
„Ať se netrápí,“ řekla a mlčky kolem něj proklouzla do vedlejšího pokoje. Za otcem už se znovu neohlédla.
„Nebude,“ odpověděl Marcel už jen sám sobě.
***
Snažit se umrlce přinutit k chůzi, je vysloveně ďábelský úkol. Přesto se o to Marcel pokusil. Nejprve muže pozdravil, slušně se mu představil a nato se zeptal i na jeho jméno. Muž neodpověděl. Dál mlčky civěl skrze masařku sem tam mu poletující nad očima. Marcel znervózněl, v rozpačitých společenských situacích se necítil dobře, natož pak ve styku s mrtvolou. Znovu muže oslovil a pozval ho k sobě do bytu.
Muž stále mlčel. Nepohnul ani koutkem oka a Marcel se zhrozil, že už snad ani nemrká.
Pak ale mrkl.
Ještě tedy není pozdě. Marcel si k němu přisedl. Opatrně mu zvedl levou ruku a přehodil si ji přes ramena. Byla těžká, jako mrtvá, ale stále teplá. Potom mi pomohl se napřímit. Muži se moc nechtělo, ale z nějakého důvodu přeci jen Marcelovi trochu pomohl. Nadzvedl se a unaveně pohlédl ke dveřím pokoje.
Znovu zafuněl.
Marcel čekal nějaké slovo, ale žádné se nedostavilo. Muž ztuhl v nové poloze. Vzal ho tedy pravou rukou kolem pasu a lehce ho pootočil. Levá noha přepadla přes okraj postele.
Ale nepraštila o zem – lehce došlápla. To Marcelovi dodalo naději. Znovu muže pootočil a posunul, tentokrát až na samý okraj postele. Druhá noha se snesla na podlahu.
Potom vstali. Marcel musel umrlce zdvihnout, ale jakmile se mu nohy napřímily, svaly se zatly a muž se na nich vztyčil. Stále se ale hrbil a kdyby jej Marcel pustil, hned by se skácel zpátky do peřin.
Marcel se mu z boku znova podíval do tváře. Tentokrát už mu muž pohled opětoval. Vypadal velice otráveně. Z koutku pootevřených úst mu po strništi kanula nazelenalá slina.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.