Přemýšlel nad životem a smrtí. Nad Nemocí…
A aniž by na cokoli přišel, ponořil se do těžkého, horečnatého spánku.
Průzračně čisté modré nebe prolilo město příjemně vlahým ovzduším. Bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se takto vyjasnilo. Jako by se neúprosná tíha času na okamžik pozastavila. Zima se dala na ústup a konečně uvolnila prostor babímu létu, na které už lidé téměř přestali věřit. Teplárenské komíny pohasly. Ve vycházejícím slunku se blyštily jako dva gigantické pomníky připomínající zlé časy. Zlé časy ale ještě ani zdaleka neskončily. Naopak, už s odpoledním hlášením se lidé měli dozvědět, že počet nakažených opět rapidně narostl. Nemoc na sebe nikdy nedala zcela zapomenout. Chodníky stále zely prázdnotou a ve spárech mezi dlážděním se proháněl jemný černý prach, ulpíval na výlohách a opuštěných vracích vozů, jejichž majitelé je už pravděpodobně nadobro opustili.
Marcel otočil cedulku na skleněných dveřích nápisem OTEVŘENO směrem do ulice. Podle doktora měl „obrovské štěstí“. Málokdo z těch, co se dostali do bezprostředního kontaktu s nemocným, vyvázli bez nákazy. Marcel sršel zdravím.
Bylo úterní ráno, začátek dalšího všedního dne. Vyhrnul rolety a sesadil židle se stolů. Poté napustil vodou kyblík a navlhčeným hadrem setřel zaprášené plochy. S kyblíkem se vydal ještě ven, kde utřel parapet, celý zčernalý od nánosu popela.
„Ty okna bude potřeba umýt,“ pomyslel si, když ždímal hadru. Sledoval, jak bezbarvá směsice sazí a vody bezhlasně mizí v kanalizaci.
„To je aktivační složka,“ pověděl mu doktor, když se Marcel probudil pozdě ráno den po setkání s Horácem. Ptal se doktora, k čemu slouží ona zelená tekutina, kterou mu vstříkl do žil těsně před odběrem krve. „Tato složka aktivuje potenciální virus přítomný v těle,“ vysvětloval doktor, “naváže jej na sebe a potom spolu s krví nasaje zpátky do stříkačky.“
„Jenom odběr krve nestačí?“ zajímal se Marcel.
„Inu… stačil by, ale testy by pak trvaly mnohem déle a nemusely by být stoprocentní.“
Doktor se na Marcela usmál: „Ale nemějte strach, ve zdravém těle nezanechá sérum žádné stopy.“
Když doktor Marcelovi oznámil, že výsledek testu je negativní, tělo mu znovu polila hořká vlna zklamání. Zhroutil se mu svět. Připadal si zrazen. Podveden. Co více mohl dělat? Při tom všem… Najednou si vzpomněl na Horácova slova, na konspirace, vztek a nespravedlnost.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.