Málem by vybuchl. Málem by se zhroutil v pláč. Odzbrojil jej ale doktorův pronikavý pohled – Přívětivá, vlídná tvář, naplněná čirou radostí z Marcelova zdraví. Tvář, která říkala, že tady tento člověk dělá všechno pro jeho dobro. Pro dobro všech.
„Proč…“ Marcel si odkašlal, otázka mu uvízla v krku, „proč jste vystavěli tábor přímo pod teplárnou?“
Vlídná tvář se zakabonila: „To je ta nepříjemná pravda, která se… těžko sdílí. Ale vy už odpověď nejspíš tušíte, jinak by jste se neptal.“
„Pálíte tam lidi?“
Doktor vstal a skrze plastové okénko se zachmuřeně podíval na kouřící komíny.
„Ano, pálíme. Pálíme tam zesnulé.“
Marcel mlčky pozoroval toho zachmuřeného člověka. Doktor najednou vypadal o tolik let starší.
„Městské krematorium ten nápor už nezvládá,“ pokračoval, „museli jsme přizpůsobit teplárny. Možná vám to zní morbidně, ale… spálení těla je nejzaručenějším způsobem, jak Nemoci zabránit v dalším šíření.“
„Spálili jste tam i… ji?“
„Vaši…“ odkašlal si tentokrát doktor a nahlédl do složek, „snoubenku?“
„Moji Milý.“
„Ano. I ji“ dokončil doktor. „Našel jsem její složku.“ Otočil se na Marcela: „Bylo to nutné.“
„Chápu,“ dokončil Marcel.
O pár minut později si jej vyzvedla desinfekční četa. Nasedli do téhož vozu, kterým byl přivezen a tábor smrti se zástupy umrlců nechali daleko za zády.
Zvonek nad dveřmi kavárny zacinkal. Marcel si rychle nasadil respirátor. Dovnitř vletěla masařka, následovaná mužem v černém kabátu, měl klobouk a ústa zakrytá šálou.
„Ale dobrý den,“ pozdravil muž, který očividně Marcela poznal, „tak konečně jsem vás tady zastihl! Včera jste měli zavřeno?“
„Ano,“ odpověděl Marcel, „nebylo mi… dobře.“
„A už je vám líp?“ zeptal se muž opatrně.
„Ano, mnohem. Co si dáte?“
„No tak to vidíte. Žádná Nemoc, jenom samý kecy! Vláda si mne ruce a podniky, jako ten váš, pomalu krachujou!“
„Ano. Asi ano… Co si dáte?“ opakoval Marcel trpělivě.
„Jedno velký černý. S sebou.“
Marcel naplnil násypku čerstvě namletou kávou a zapnul překapávač. Sledoval, jak černá tekutina pomalu překapává do konvice a vzpomínal na ni, na svou Milý. Na den, kdy byly na testech. Kdy byla osvědčena jako „prokazatelně zdravá“ a i s jeho druhým spolubydlícím musela opustit město, zatímco on tu musel zůstat. Sám. Opuštěný… Živí!
A doktor mu oznámil, že je mrtvá. Shořela v peci. Proč?
Marcel přelil kávu do kelímku a podal ji hostovi: „Dneska je to na podnik.“
„Opravdu? Ale tak to děkuju. To k vám budu chodit častěji,“ zakřenil se muž.
„Tak na shledanou,“ usmál se na něj Marcel pod respirátorem.
„Na shledanou. Tak zase zítra!“
„Ano… zase zítra.“
Neměl na výběr. Dál musel hrát tu jejich hru. Divadlo. Ale tentokrát věděl, že jeho rolí je zůstat naživu. Musel přežít. Ať už to znamenalo cokoli.
Jakoby mu v žilách proudila úplně nová krev.
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.