To ale Marcela, stejně jako jeho stále se krátící rozpočet, příliš netrápilo. Sundal si respirátor a naposledy, již ze zvyku, olízl kliku vchodových dveří. Znuděně se odšoural ke koupelně. Hodinová večerní procházka zpustošeným městem jej docela zmohla. Ve dveřích se zastavil, na moment váhal, nakonec však pomyslně nad koupelnou mávl rukou a vydal se rovnou směrem do pokoje.
Byl pátek, něco před osmou, ale město už spalo jako zabité. Poslední opozdilci rychle zapluli do svých domovů, aby se vyhnuli nočním patrolám. Po osmé platil zákaz vycházení a zdržování se ve veřejných prostorech. Jedna z mnoha regulací, zavedená samozřejmě v zájmu obecného zdraví a blaha.
Marcel odkopl boty z nohou, zmizely kdesi v rohu pokoje. Uvnitř bylo chladno, zdvihl tedy kličku u radiátoru. Místnost téměř okamžitě ovál příjemný, skoro až tělesně teplý proud. Kabát shodil na postel vedle nočního stolku, na kterém stála sluncem pobledlá fotografie jeho snoubenky. „Tvá Milý“. Pak si na něco vzpomněl. Znovu se sklonil ke kabátu a v levé vnitřní kapse nahmatal tabatěrku. Otevřel ji. Z vnitřní strany krytky stálo vyryté věnování. Místo tečky srdéčko. Uvnitř tabatěrky, vedle téměř vyškrtaného zapalovače, zbývala jedna jediná cigareta. Marcel nad ní chvíli kontemploval, nato si kabát znovu přehodil přes ramena a vyšel ven na balón přidružený k jeho pokoji.
Venku jej znovu ovál mráz. Mrholit už sice přestalo, mlha a prach se ale stále vznášely na pozadí černé noci. Opřel se o studené kovové zábradlí, vylovil cigaretu a pokusil se ji zapálit. Marně. Zapalovač sotva škrtal. Další jiskřička zmizela ve tmě. Když se na potřetí konečně zjevil drobounký plamínek, ihned byl sfouknut poryvem ledového vzduchu. Marcel cigaretu pevně uchopil do úst, oběma dlaněmi jí zakryl před stále dorážejícím větrem a počtvrté a naposled škrtl. Tentokrát plamínek zaplál jasněji a déle. Marcel hbitě nasál horký vzduch a špička cigarety se rudě rozzářila. Nato plamínek opět skonal, to už ale hořící tabák plnil ústa lehkým, štiplavým kouřem.
Marcel na svém balkoně poklidně pokuřoval pravděpodobně jednu z mála posledních cigaret ve městě. A vzpomínal.
***
Nezbytné zásoby a potraviny se z vnějšku pravidelně importovaly, alkohol a kuřivo se však dle usmyslení ministerstva „za nezbytnost považovat nedá“, jejich import se tedy značně omezil.
Marcel byl kuřák jen příležitostný. Sám se dokonce považoval za nekuřáka. Krabičku by si nikdy nekoupil. Na kuřivo i alkohol zanevřel už po střední škole a k obojímu se vrátil až krátce po vypuknutí Nemoci. Ne že by to vyhledával, ony požitky si ale nakonec vyhledaly jeho. Postupně je začal přestávat odmítat. Nakonec rezignoval.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.