Následná rána, zemětřesení a vlna prachu a popela vzedmutá z místa dopadu se také stala předmětem mnoha diskuzí. Ačkoli je totiž zhoršení počasí v obecném povědomí všech, názory na její příčinu se liší. Co se samotných otřesů týče, jsou lidé, kteří si dodnes bědují nad rozbitým porcelánem, či dokonce nad ztrátou střechy nad hlavou. Jsou ale tací, kteří si „ničeho jako zemětřesení rozhodně teda nevšimli“, obvykle pro to, že právě spali, anebo si všímali docela jiných věcí.
Fotografie a záběry z místa dopadu také nejsou pro každého průkazné. Černá šmouha v zemi, kráter a ohořelé pahýly stromů můžou být stejně tak narafičené, jako skutečné, a většina lidí, kteří na onom místě byli osobně, už nežije. Samozřejmě důsledkem Nemoci. Anebo byli „odstraněni“, jak tvrdí nejeden fanoušek konspiračních teorií, obdařený onou „vyšší formou kritického myšlení, které ty ovce tolik postrádají“. Spolu s prvními obětmi vymizela i zmínka o podivné zelené tekutině, roztříštěné všude okolo kráteru, po které však na pořízených fotografiích není jediné stopy.
Statistika říká, že z prvních reportérů, hasičů, policistů a všemožných čumilů, kteří dorazili na místo dopadu ještě před uzavřením, byl Nemocí nakažen minimálně každý druhý. Od nich se pak nakazili jejich příbuzní, přátelé, kolegové i milenci a než se na Nemoc přišlo, byla vsáknutá hluboko v záhybech sociálního života všech spoluobčanů ve městě a částečně i mimo něj.
Lidé „naštěstí“ začali hromadně umírat relativně brzy po nakažení, vláda bleskovou korelací odhalila příčinu a zavčasu město, včetně dvacetikilometrového okruhu kolem místa dopadu, obklíčila tanky a těžkooděnci v nebezpečně vyhlížejících protichemických skafandrech. Pár incidentů projevu Nemoci v okolních městech bylo zadusáno, jako žhavé uhlíky uniknuvší z přísně kontrolovaného ohniště, vláda sklidila velké ovace za „pohotové vyřešení problému“ a na celou aférku se ve světě zapomnělo ještě dříve, než se stačila dostat do povědomí většinové společnosti. Tedy do masových médií.
Jen obyvatelé zasažené oblasti zůstali trčet na tenkém ledě.
Marcel za sebou zavřel dveře skromného bytečku na sídlišti. Původně jej sdílel s dalšími dvěma spolubydlícími, přáteli ze studentských let. Oba ale dostali propustky a jakožto „prokazatelně zdraví“ se mohli vrátit domů ke svým rodinám, žijícím mimo uzavřenou oblast. Marcel ale prokazatelně zdraví nebyl, což v praxi znamenalo, že nyní platil za stále stejnou mzdu trojnásobné nájemné. Stejně ale, jako většina obyvatel města, nebyl ani prokazatelně nemocný. Rozbor krve ukázal, že jeho organismus již s virem, kterým Nemoc byla, do kontaktu přišel. A vypořádal se s ním. Stále v sobě však nosil zárodky, které mohly nakazit někoho jiného. Rozhlas, který pravidelně o obědové přestávce oznamoval aktuální informace o průběhu epidemie, často opakoval, že jednou nakažený člověk se navíc může snadno nakazit i podruhé – a takoví člověk v devadesáti devíti procentech případů Nemoci již podlehl. Současnými obyvateli města tedy zůstali vyhnanci, světu potenciálně nebezpečná individua, jímž bylo souzeno na nějaký čas v této lidské Petriho misce žít a umírat bok po boku těch, které ohrožovali, a kterými zároveň byli ohrožováni. Minimálně do doby, než se najde lék.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.