„Pardon,“ omluvil se Marcel, „slyšel jsem rámus.“
Dívka mlčela.
„Můžu vám nějak pomoct?“
„Jděte pryč, prosím,“ řekla dívka už více ostýchavě, „mám tu… nemocného.“
„Můžu vám pomoct?“ opakoval Marcel svou nabídku.
„Na to už je asi pozdě,“ odvětila dívka. Zalykala se.
„Tak to budu muset zavolat patrolu,“ řekl Marcel a čekal.
Dívka mlčela, bylo slyšet, jak tam uvnitř potlačuje pláč.
„Já…“ zavzlykala, „já nechci umřít.“
„Na to už je asi pozdě,“ řekl smutně Marcel.
Dveře se pootevřely. Ze škvíry vykouklo zvědavé očko a zkoumavě se na Marcela zamračilo.
„Nemáte strach?“ zeptala se.
„To nemám,“ odvětil Marcel bez váhání.
Dívka si jej opatrně prohlédla. Pak otevřela dveře docela.
„Co mám dělat?“ ptala se se smutkem ve zmáčených očích. Ústa jí kryla rouška.
„Můžu dovnitř?“ zeptal se. „Tady bychom mluvit neměli.“
Dívka na okamžik opět zaváhala, nakonec ale ustoupila z cesty.
Marcel se kradmo poohlédl po chodbě a pak bez okolků vstoupil. Dívka za ním zabouchla.
„Nevezmete si radši roušku?“ ptala se.
„Kde je?“ zeptal se Marcel. „Ten nemocný.“
Dívka na něj rozpačitě pohlédla: „Tatínek…“ vzlykla a otřela si rukávem oči, „leží v posteli. V ložnici. Nechce vůbec vstát!“
„A mluví ještě?“
„Sem tam, moc ne.“
Z ložnice se ozval podivný vzdech.
„Ukažte mi ho,“ řekl Marcel a nechal se dívkou vést.
Když došli do ložnice, spatřil Marcel ztělesnění nemohoucnosti. Dílo Nemoci v celé své kráse. Nikdy předtím žádného infikovaného neviděl a kdyby ano, ani by to na dotyčném nepoznal.
Na posteli ležel asi padesátiletý muž. Na první pohled se zdálo, že jen odpočívá. Na cizincův příchod ale nijak nereagoval. Ani na dívčino oslovení. Ruce měl ledabyle položené podél těla, nohy mírně roztažené, zpola zakryté dekou, a očima civěl kamsi do stropu. Kolem hlavy mu poletovala masařka. Nevypadal pohodlně. V celém pokoji to páchlo jako pod mostem na hlavním nádraží. Muž se v posteli pomočil. Bylo mu to ale jedno.
Potom si najednou hlasitě oddechl, jakoby nad něčím přemýšlel, anebo se příšerně nudil.
„Co mám dělat?“ ptala se dívka znovu.
„No,“ odkašlal si Marcel nevěřícně hledě na tu hromádku neštěstí, „pokud nechcete do tábora…“
Dívka se zajíkla.
„Pokud nechcete do tábora,“ pokračoval Marcel, „musíte se někam uklidit. Nesmějí se dozvědět, že jste byla s nakaženým.“
„A co když… co když…“
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.