Nyní si bez zvláštních emocí dopřával svou poslední a pozoroval, jak se liduprázdné město v bledém světle pouličních lamp pomalu ukládá ke spánku. Téměř nic se nezměnilo. Ačkoli venku panoval hrobový klid, okna okolních paneláků nepravidelně problikávala neklidnými záchvěvy světel a stínů, stopami bytostí ukrytých za jejich zdmi. Tam uvnitř se stále vařilo, zpívalo a poslouchalo rádio. Tam uvnitř si lidé stále povídali, stále se spolu smáli a ukládali ke spánku. Anebo si četli, děti si hrály a milenci se dále milovali. Někteří se hádali, křičeli a možná se tam někdo i porval. A možná tam někde někdo právě plakal, skrytý za cihlovou stěnou.
Tam uvnitř se stále žilo.
„Znáte vy vůbec někoho, kdo na to umřel?“ přemýšlel Marcel. „Já teda ne.“
Stejně, jako mnoho dalších občanů města, ani Marcel osobně neznal nikoho, kdo Nemoci podlehl. Nemocní a mrtví se pro zdravé postupně staly jakýmsi mýtem. Pouhou statistikou, číslem vyřčeným odpoledním rozhlasem. Stonali a umírali v izolaci, schovaní za zdmi domů, ve vlastních lůžkách, či ve zvláštních karanténních stanech, v táboře smrti postaveném na širé pláni za městem, kde se na kopcích tyčily věčně kouřící továrenské komíny. Spousta lidí tak trpěla iluzí, že jich se Nemoc vlastně netýká.
A přeci se v každém kolektivu nakonec objevil někdo, komu zemřela babička, nebo přítel, nebo známý z práce, a připomněl nám, že virus tam venku opravdu je. A číhá na každého. Opravdu na každého.
Marcel si znovu potáhl. Běžně nešlukoval, teď se o to ale pokusil. Zakuckal se. Oči mu lehce zvlhly. Musel si odplivnout, aby se mu do krku vrátil cit. Pachuť kouře v hrtanu mu nedělala dobře. U ucha mu zabzučela muška, letmým máchnutím ruky ji ledabyle odehnal. Ještě jednou si chraplavě odkašlal a poohlédl se po okolních balkónech. Všechny byly prázdné. Lidé už se před zimou schovávali v teple svých domácích vězeních.
Najednou odrazy vysokých zdí paneláků ve vlhké vozovce ozářila blikající červená a modrá světla. Ulicí projela patrola. Pásy těžkého pancéřovaného vozu se jako had téměř neslyšně proplížily kolem bloku. Vzápětí zmizely za ohybem ulice stejně rychle, jako se zjevily. Někdo naproti vyhlédl z okna a v kterémsi bytě zavil pes.
Jako na znamení město pohltila vlna temnoty. Odbila osmá a veřejné osvětlení naráz vysadilo. Možná že byl ten večer úplněk, přes těžká černá mračna ale nepronikl paprsek jediné hvězdy. Krom těch rozsvícených oken všude panovala neprostupná tma. Jako znamení, že tam, venku, je smrt. Že tam je Nemoc. Že jen uvnitř je člověk v bezpečí.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.