Ve jménu obecného zdraví a blaha. Ve jménu solidarity. Šíření Nemoci mezi zdravé muselo být radikálně potlačeno a to i na úkor pohodlí několika jednotlivců.
Pak přišlo léto a Nemoc jako by si najednou vzala dovolenou. Nevymizela však docela, jen teplé počasí onomu viru očividně nesvědčilo. Počet nakažených za den se rapidně snížil a tehdy se již polomrtvé město pomalounku opět probudilo k životu. Divadla začala znovu hrát, lidé vyšli ven, do kaváren a restaurací, kde zůstávali až dlouho do noci a užívali si života o to víc, o co je předchozí měsíce okradly. Všichni pomalu zapomněli na křivdy, které jim Nemoc a vláda způsobily. Vzadu na zátylku však každého svrběl neurčitý pocit stále přítomného nebezpečí.
Hranice zůstaly uzavřené.
S příchodem prvních podzimních dešťů se obavy potvrdily. Nemocných a mrtvých začalo znovu přibývat. Regulace byly obnoveny. Všechny obchody sice nezavřely, avšak otevírací doba se razantně omezila. Navrátil se noční klid a po osmé hodině ulice opět brázdily ozbrojené patroly. Polední rozhlas oznamoval každý den nová a nová upozornění. Druhou vlnu Nemoci však již navyklí občané přijali mnohem střídměji, spíše otráveně, nežli nepokojně. Málokdo se bouřil. Lidé rychle rezignovali na snahu o „normální život“ a smířeně se navrátili do svých domovů. Svět venku se uložil k zimnímu spánku. Nyní se každý uskromnil, chodil jen do práce, pokud musel, a výjimečně do skromné společnosti některé kavárny, či denního baru, který ještě nestihl zkrachovat. Někteří se báli, ti ale, kteří ne, se bouřili jen tiše, mudrovali v tichosti domova a mumlali si své nespokojené řeči mezi kolegy v práci. Sem tam nějakou zeď ozdobil nápis, plakát, či hesla volající po ztracené svobodě, jakmile však odbyla osmá, ulice se zpravidla vždycky vylidnily.
Podle hlášení však nemocných stále přibývá.
***
Když se Marcel probudil, bylo už pozdě po desáté ráno. Ležel přesně tak, jak usnul, na zádech vedle kabátu. Nohy mu visely z postele. Stále ještě oblečený se koupal ve vlastním potu.
Ztěžka nadzvedl hlavu, záda měl ztuhlá. Vstávat se mu nechtělo. Po chvilce námahy hlavu zase položil a civěl do prázdna nad sebou. Pod stropem se proháněla masařka.
„Možná je to Nemoc.“
Pokoj byl přetopený, klička radiátoru zůstala přes noc zdvižená.
Znovu hlavu nadzvedl a tentokrát se i napřímil na loktech. Chvíli koukal směrem z okna, na balkón, na štiplavě bílou oblohu, kde se protáčely drobné černé saze.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.