Pak si uvědomil, že ještě neměl kávu. Alespoň poslední kávu…
Šumění deště prořízla ječící siréna. Vzápětí se zpoza zatáčky vyřítila pancéřovaná dodávka.
Už jsou tady. Jako by vždycky čekali hned za rohem.
Marcel se napřímil, aby měl na návštěvu lepší výhled. To samé udělali lidé schovaní na zastávce. Několik hlav vykouklo z průchodu a také zpoza zatažených závěs mnoha oken protějších paneláků. Všichni se chvěli vzrušením, natahovali prsty a kradmo si cosi šeptali. Spousta z nich desinfekční zásah viděla vůbec prvně za celou dobu karantény.
Dodávka zastavila přímo u dveří. Siréna ztichla, zůstala ale rozsvícená. Tváře všech diváku střídavě oslňovala červená a modrá zář. Zadní dveře se rozletěly. Vystoupili dva vojáci, celý navlečení do lesklých černých protichemických skafandrů. V rukou třímali samopaly. Za nimi vyskočili další dva, nesli nosítka přetažená neprůhlednou folií, a ještě jeden s velkou plynovou bombou připevněnou na zádech.
Desinfekční četa zaujala své pozice u dveří. Jeden z ozbrojenců k nim přistoupil a stiskl zvonek, který se v téměř témže okamžiku rozezněl celým bytem.
Marcela zamrazilo. Hořce polkl. Přistihl se, že se třese. Prvotní vzrušení v něm pozřel nával neurčitého strachu.
Nebál se o život. Netušil ale, co přesně s ním v táboře provedou.
Zvonek znovu zazvonil. Tentokrát déle a naléhavěji.
Marcelovi se zamotala hlava. Opřel se o zábradlí. Těžce vdechoval štiplavé městské ovzduší.
Třetí zvonění. Nejspíš poslední.
Zhluboka se nadechl. Zakřičel: „Už běžím!“ a zamával na četu.
Všech pět skafandrů k němu pohlédlo. Ozbrojenec u vchodu zdvihl volnou ruku a ukázal na Marcela zdvižený palec.
Marcel, stále malátný, se vrátil do bytu. Prohlédl si pustý pokoj. Téměř prázdný, nepořádný pokoj, ke kterému neměl už žádné zvláštní vazby. Přesto mu byl tolik let domovem. Z nočního stolku u postele vzal respirátor, nasadil si jej přes ústa a pomalu se vydal k domovním dveřím.
Akce proběhla rychle. Než Marcel stačil všechno vstřebat, už se vezl v izolované zadní části desinfekčního vozu. Napříč městem. Do tábora.
Když otevřel domovní dveře, přivítalo jej pět hrozivě vyhlížejících přízraků. Obrovské černé skafandry. Zbraně. Plynové masky. Všichni robustní a o hlavu větší než Marcel. Tváře jim kryla neprůhledná černá skla.
Oslovili ho. Asi. Přes masky jim téměř nebylo rozumět. Mluvili úsečně, stroze a hlavně prudkými posunky. Marcel jim bázlivě ustoupil z cesty a uctivě je doprovodil až do bytu. Jeden voják se zastavil rovnou u sousedovic dveří. Zazvonil.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.