Druhý zběžně prohledal Marcelův byt, zatímco lékaři ve vedlejším pokoji zabalili vychladlou mrtvolu do vzduchotěsné černé folie. Při druhém zazvonění ji už snášeli do auta.
Když voják zvonil potřetí, stále bez reakce, připojil se k němu už i jeho kolega. Čekali. Voják s plynovou bombou na zádech mezitím vstoupil do Marcelova pokoje, odpoutal od pasu připevněnou hadici a celou místnosti pohltil hutný desinfekčním plyn. Postupně tak vyčistil celý byt a Marcel jen koutkem oka postřehl, jak fotka na nočním stolku zmizela v bílé mlze.
Ozvala se rána. Vojáci vyrazili dveře sousedního bytu. Vtrhli dovnitř a již nacvičenými pohyby bleskurychle prohledali všechny místnosti. Vrátili se s nepořízenou, což Marcela v ten moment upřímně překvapilo. Po dívce žádné stopy.
Nato desinfekční plyn pohltil i sousední byt.
Jeli krátce, karanténní tábor stál jen pár kilometrů za městem, kousek pod teplárnami. Po necelé hodině a půl vůz přibrzdil u střežené brány. Marcel vykoukl malým tlustým okénkem své těsné kabinky. Pod nebem se tyčil dlouhý pletivový plot, navrchu lemovaný ostnatý drátem.
Z karanténního tábora se málokdo vracel zpátky. Většina lidí v něm jsou smrtelně nakažení, a pokud tam náhodou zavezli někoho ještě zdravého, byla téměř stoprocentní šance, že se tam Nemocí od někoho nakazí.
Říkali tomu „past na nemoc“. Mohla se dostat jenom tam, nikdy už ne ven. A na to Marcel spoléhal.
Řidič prohodil pár slov s vojákem u brány. Ten něco křikl, auto nastartovalo a pletivová brána zařinčela. Dovnitř vjeli pěším tempem. Marcel skrze okénko pozoroval vysoké hlídkové věže a zástupy ozbrojených vojáků ve skafandrech pochodujících u příjezdové cesty. Podobalo se to více vojenské základně, než karanténnímu táboru. Vláda si opravdu dala záležet, aby se odtud virus nikam nešířil.
Hned za bránou vůz opět zastavil. Obestoupili jej dva strážci s plynovými bombami. Vzápětí výhled z okénka zastínil neproniknutelný bílý kouř.
Vydezinfikovaný vůz pokračoval skrze další bránu. Bránu potaženou černou fólií.
Okénko se odmlžilo a Marcelovi se naskytl výhled na celý tábor. Bílé stany se pod černými mračny táhly v dlouhých pravidelných řadách daleko do mírného kopce, na jehož vršku se klenuly teplárenské komíny. Tisíce stanů. Planina mezi nimi byla pokrytá bahnem, v němž se rýsovaly prošlapané cestičky. Po nich se jako zástupy mrtvých ploužily bledé přízraky, nemocní a nakažení, které Nemoc již pohltila, ale ještě zcela nepozřela. Dospělí, staří. Děti. Plazili se líně sem tam mezi stany, ačkoli vlastně nebylo, kam jít. Někteří jen mlčky postávali a bez zájmu sledovali projíždějící vůz. Jiní posedávali na špinavé zemi a slepě civěli do prázdna. Všichni do jednoho měli tváře smrtelně vybledlé.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.