„Je jich tu tolik,“ pomyslel si Marcel. Nepamatoval se kdy naposledy viděl tak moc lidí na jedné hromadě. Snad ani před karanténou. Před Nemocí. Jako by tu bylo celé město a ještě mnohem víc.
Najednou se ta čísla nezdála tak nereálná. Tady, na jediném místě, se všechna naráz zhmotnila.
Vůz projížděl táborem hlemýždím tempem. Zástupci umrlců tiše ustupovaly z cesty. Marcel pozoroval stovky, ne-li tisíce lidských očí. Prázdné, ale hluboké pohledy, na jejichž dně se skrývalo jakési nevýslovné trápení.
„Trápení…“ přemýšlel Marcel, „nechci se trápit.“
Stále mírně mrholilo a všude se proháněly miliardy černých sazí. Severní vítr hnal prach z komínů přímo do tábora. Když se z okénka podíval pořádně, uvědomil si, že mezi sazemi nepravidelně poletují jiné černé tečky. Byly to roje much. Masařky tančící kolem umírajících. Venku to muselo páchnout výkaly.
Najednou vůz zatroubil. Ještě chvilku jel, ozvalo se další zatroubení a nato prudce zabrzdil. Řidiči se o něčem začali dohadovat.
„Ten už dochodil!“ vykřikl jasně a pronikavě někdo z davu příhledících.
Řidič znovu zatroubil.
„Už nevstane! Rovnou ho přejeďte!“ křičel jiný, nenávistnější hlas.
Dveře se zaklaply. Řidič vystoupil.
Marcel z bočního okénka dopředu vidět nemohl. Civěl si na špičky bot a z různých zvuků si domýšlel, co se tam asi právě odehrává.
„S-s!“
Kabinka potemněla. Cosi zastínilo mdlý odpolední svit vrhaný sem skrze malé okénko.
„S-s!“ ozvalo se znovu, hlasitěji. Marcel sebou trhl, zvedl zrak a za dvojitým sklem spatřil čísi tvář. Špičku křivého, snad zlomeného nosu, holé vysoké čelo a pár starých šílených očí.
„Kamaráde,“ šeptal ten člověk za okénkem, „copak tě k nám přivádí?“
Hlas měl tlumený a temný. V jeho pohledu se skvělo jakési nepřátelství. Podezřívavost. Ty vykulené staré oči nevypadaly ani trochu přívětivě. Ba naopak.
„Ty vůbec nevíš, viď?“ pokračoval. Marcel se zamračil. „Jo jo, máš ten stejnej kukuč, jako jsem míval já. Kamaráde! Hledáš smrt? Tady ji nenajdeš. Věcí, co se tu dějou… sou horší!“ Starcův hlas se stupňoval. „Seš králík. Seš krysa! Bílá myška chycená v labyrintu lží!“
Najednou trhnutím zmizel. Ozvala se kovová rána. Cosi praštilo o auto. Za oknem se mihla ruka v černé gumové rukavici. Svírala obušek.
Další rána.
Ticho.
Marcel se postavil, aby nahlédl z okénka.
V tom mu šílené oči znovu zastínily výhled.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★☆
Zápletka s mimozemskou nemocí, která lidi nezabíjí fyzicky, ale absolutní ztrátou vůle k životu, je nesmírně originální a nutí k hlubšímu zamyšlení. Líbí se mi, jak příběh balancuje na hraně dystopického sci-fi a psychologického dramatu o depresi, přičemž konspirační linka s Horácem dodává ději skvělé tajemno. K dokonalosti chybí snad jen trochu méně klišé odhalení ‘zlých mimozemšťanů’, ale celkový koncept je nosný a velmi poutavý.
Atmosféra – ★★★★★
Tohle je jednoznačně nejsilnější stránka tvého textu, protože se ti podařilo vykreslit naprosto pohlcující, bezútěšnou a mrazivou náladu umírajícího města. Práce s detaily, jako je všudypřítomný popel, ticho a bzučící masařky, vyvolává silné emoce a čtenáře okamžitě vtáhne do Marcelovy beznaděje. Scéna tance s odevzdanou mrtvolou nebo návštěva karanténního tábora jsou atmosféricky zvládnuté na jedničku a zanechají opravdu hluboký dojem.
Provedení – ★★★★☆
Text se čte velmi plynule, máš bohatou slovní zásobu a dokážeš skvěle pracovat s tempem vyprávění, které od pomalého úvodu skvěle graduje. Dialogy působí přirozeně, i když postava Horáce by snesla trochu jemnější nuance, aby nepůsobila jako typická karikatura blázna. Dej si jen pozor na občasné pravopisné chyby (např. ‘zuby pobolívali’, ‘takoví člověk’, shoda přísudku s podmětem), které čtenáře zbytečně vytrhávají z jinak výborného zážitku, ale nenech se jimi odradit, protože tvůj vypravěčský styl je velmi vyzrálý.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi velmi silný a emotivní příběh, který ukazuje tvůj obrovský cit pro budování atmosféry a psychologii postav. Ačkoliv by text snesl pečlivější korekturu a drobné úpravy v dialozích, jeho myšlenkový přesah a čtivost tyto nedokonalosti hravě přebíjejí. Určitě v psaní pokračuj, protože máš skvělý vypravěčský talent a schopnost udržet čtenáře v napětí až do samého konce.