Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 9. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (9/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Když myslíte.“ Znovu se ušklíbl a byl stále v klidu.

„Dobře, je vidět, že jste zamlklý, ale něco vám řeknu. Víme, že jste unesl a zabil tři ženy. Teď někde držíte čtvrtou ženu, Heather Woodland. A my ji najdeme.“ Pronesla s povzdechem. Slessman se jenom ušklíbl a nic neříkal. „Víte, jak prodejci aut dokážou zaujmout a prodat auto? Tomu se říká vzájemnost. Protože snižují cenu a mají pocit, že nám tím dělají laskavost. Tím se cítíme povinni to auto koupit. Tomu se říká náhlý nátlak. Máme pocit, že jim něco dlužíme. Dlužíme jim laskavost. A ten pocit je tak silně, že to auto prostě koupíme. I když si s touto koupí auta jistí nejsme.“ Pokračovala. Byla fakt dobrá. Dokázala Slessmana zmátnout, a to jenom jeho pouto k jeho komplicovi přirovnala k prodeji aut. Líp bych to nevymyslel.

„No a co?“ řekl Slessman po chvíli, když se uklidnil. Ale ta spojitost mu nedošla.

„Jde o to, že ve vězení vás Vogel chránil a tím vám udělal laskavost. Proto máte teď pocit, že mu tu laskavost musíte vrátit a chráníte ho. Chlapy jako je on, ví, koho má šikanovat a koho chránit. Přesvědčil vás, že mu hodně dlužíte, tak půjdete do vězení místo něho. Richarde, jsme tady oba, abychom ti něco připomněli. Nic mu nedlužíš.“ Vzal jsem si slovo teď já. A ani jsem nemusel dávat Jane znamení. Věděla to. Toto byla naše spolupráce, která trvá už hodně dlouho. Skoro tři roky. Slessman v tváři zbledl. Nepočítal s tím, že na Vogela přijdeme.

„Už nic neřeknu.“ Nakonec řekl a nehodlal se s námi dál bavit. Někdo zaklepal na dveře a ve dveřích se objevil šerif Warden.

„Agenti, mohl bych s vámi mluvit?“ zeptal se. Podíval jsem se na Jane a přikývl. Oba jsme vstali, nechali dovnitř vstoupit strážníka a šli za sklo.

 

Když Jane zavřela dveře, tak si stoupla vedle mě a oba jsme se podívali na šerifa Wardena. Oba jsme čekali, co nám šerif chce říci.

„Volal váš agent Morgan, že zjistili adresu, kde vězní Heather. Jde o loděnici.“ Řekl nám šerif. Chtěl jsem něco říct, ale zazvonil mi mobil. Hned jsem to zvedl a dal na hlasiťák. Byl to Gideon.

„Aarone, sleduju s Elle Vogela k loděnicím. Hned po našem odchodu si vzal volno, nasedl do auta a opatrně ho sledujeme.“ Řekl Gideon dřív než jsem stačil něco říct.

„Jasone, víme to od Dereka. Jedeme i se zásahovkou. Nedělejte blbosti.“ Řekl jsem Gideonovi a dal šerifovi znamení, aby na danou adresu poslal zásahovku. Jane, šla volat Derekovi, aby tam jeli taky.

„Aaron, znáš mě.“ Řekl Gideon a hovor ukončil.

„No právě.“ Zašeptal jsem a podíval jsem se na Jane.

„Derek, Reid a Tess tam jedou.“ Řekla mi Jane, že to zařídila.

„Jedeme taky.“ Rozhodl jsem se a s Jane jsme si zkontrolovali na místě zbraně a šli pro ochranné vesty. Nasedli do auta, a jeli s majáčky k loděnicím.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 8         Část 10 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1. Horor ještě nekončí Norman mě uspal u krbu,zaspala jsem těžkým neklidným spánkem ze kteréh...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
  Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
1.Pozvání k Normanovi Obr Ínemak seděl u krbu, jeho mohutná ruka pevně svírala pohár. Oheň v ...
Bojka, můj zachránce „Už nechci nikdy zůstat sama v téhle prokleté věži!“... ...Křičela j...
Jemný vánek rozechvíval cípy jejích blankytných vílích křidélek. Dudlinka měla naspěch, letě...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Co jsem provedla obrovi K smíchu, nebo k pláči? Obr Ínemak se dozvěděl, že jsem minule utekla z v...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
předchozí část zde … V noci jsem ale opět nemohl usnout. Mrazivá, tvrdá podlaha mě i přes si...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Volání ze snů Když se sny zdají být naléhavé a volají ti, kteří si přejí změnit svůj osud...
Přátelé z domu prokletých duší 5 U Děsmana ve skrýši V dalším příběhu se setkávám po dlou...
Ve výtahu:   Jeden student se dvěma studentkami čekal na výtah. Ten student zrovna měl hovor,...
Předsvatební oslava U Morana v jeho paláci probíhaly přípravy na velkou svatbu. Moran pozval obr...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...
1. Velkolepá paní Karmína v Temnovišti Obr mě přivedl do Temnoviště, když už byla ohni...
Náhle ho probudil nějaký divoký sen, který vmžiku zapomněl. Zrakem přejížděl po svém neuklize...
Zvonek nad dveřmi Prodávám zrcadla. Ani si už nepamatuju, jak jsem k téhle práci přišel. Děl...
Další příběhy ze snů Nerozluční? Když pro mě obr Ínemak znovu přišel a odnesl mě do s...
Když jsme dorazili na stanici šerifa, hned jsme se všichni sešli v místnosti, kterou pro nás šeri...
Seděl za svým stolem, v práci, která ho nebavila, a odpočítával hodiny zbývající do setkání s...
Byl na cestě již druhý týden. Jako bakalář svobodných umění vypravil se tehdy za hranice vévods...
Něco se změnilo... Další příběhy z Temnoviště: Zdálo se, že u obra v temném hradě se s...
Nakonec byl rád, že se z toho kina vůbec dostal. Od chvíle, kdy se malátně zvedl ze sedačky, než ...
0