Od Honzy odešli kolem deváté. Kromě menšího nákupu vyfasovali i středně velkou uzavíratelnou krabičku s několika kusy naloženého masa, které po nočním grilování zbylo. ‚Prý se bude k sobotnímu večeru ještě hodit, když mají ten společný rodinný den.‘ Tvrdě vydřený den, pomyslil si Tomáš. Na výlet vyrazili hned po příchodu, krátce před desátou. Tomáš doma minul na gauči spící Romanu a v kuchyni vyrobil svačinu pro sebe a kluka. Petra chystala přípravy na oběd. Přistoupil k ní zezadu, dal jí ruce kolem pasu, pusu na tvář a chvilku sledoval jak systematicky krájela brambory na dřevěném prkénku. Usmála se.
Návrat Tomáš naplánoval na půl jednou s předpokladem, že kluk bude patřičně utahaný. Nakonec se role spíše obrátily. K domovu se vraceli sotva postřehnutelnou cestou, která zvolna přecházela od jehličnanů do listnatého území buků, dubů a mladých jilmů habrolistých. Zažloutlé listy různých tvarů a velikostí pokrývaly cestu mrtvolným kobercem překypujícím vůněmi rozkladu, vlhkou rašelinou a borkou starých kořenů.
Otevřel branku a vpustil Tadeáše, který v jedné ruce držel loďku a v té druhé košík plný hlív a čirůvek. Šli rovnou za dům na zahradu, kde už Petra chystala oběd. Pečené kuře a bylinkové brambory. Jídlo z jednoho pekáče. Ideál. Všichni zasedli ke stolu pod pergolou a naložili si porci. Tadeáš masité stehýnko, Tomáš druhé včetně křídel a Petra si dala prsíčko s křupavou kůrčičkou.
„Máš to skvělý mamčo,“ nadhodil Tomáš při obírání kůstky. „Po takovým lesním pochodu je hlad vždycky největší.“
„Právě,“ řekla Petra. „Mluví z tebe hlad. Normální kuře. Kdepak. Šéfkuchařem jsi tady ty.“
„Ne, mami. Je to super! Brambory krásně voní.“
„Díky Tadeáši. Díky vám oběma.“
Po obědě se Tadeáš přemístil k modrému sudu pod okapem a umístil loďku na hladinu stojaté dešťové vody. Nová hra mohla začít. Manželé si mezitím vychutnávali neslazenou černou kávu, tiše pozorujíce nekonečnou dětskou fantazii v přímém přenosu.
„Tak co zlato? Zatím dobrý? Nelituješ? Pokud jde o nás s Tadeášem, jsme rádi, že jsi doma, ale popravdě jsem z toho trochu nervózní.“
Odložil šálek s kávou a zapálil si cigaretu. „Prosil sem ho, lezl po kolenou, plazil se. Moje sebeúcta klesla na dno. Vlastně ne. Klesla ještě níž, do úplnejch hlubin smrdutýho močálu. Nebudu mu chodit na sobotní přesčasy dokud mi prostě nepřidá.“
