Měl šedivé vousy a modré oči, které procházely hluboko skrze vše co bylo kolem. Když přemýšlel, bloudil očima po místnosti, jakoby četl z věcí co jsou kolem a do hloubky je prozkoumával, jakoby měly vydat nějaké svědectví, nebo odpovědět na otázky.
Otočil hlavu opět k Klárkovi “takže, milý pane soudče”, začal,”Vy chodíte do kajut třetí třídy, první důstojník chtěl tuto skutečnost oznámit již úřadům a Vás zabezpečit, ale já si prostudoval Vaše spisy a rozhodl jsem jinak.”
“Nevěděl jsem, že je to zakázané”, odvětil Klárk.
“To sice není, ale také byla zde tíživá obava Vašich jaksi chlebodárců, abych tak řekl, že z ditsriktu, kam Vás meziplanetární rada vyslala se může šířit zkázonosná protivládní politika a náš důstojník se obával vzpoury”.
“Z Pracovnej Poljany”? Podivil se Klárk.
“Ano, poslední meziplanetární zasedání jí po výsledku posledních voleb přidělilo totiž opozici.” “Tedy, voleb, spíše posledního boje, protože výsledek voleb je irelevantní, vše je dnes otázka rozložení sil a zbraní”…
“Ale, ale, ale já nejsem voličem opoziční strany”.
On totiž nikdo, kdo se narodí jako volič rodičů vládní strany se ani nemůže stát voličem opoziční strany, všem jsou hlasovací čipy vládní strany a jejích politiků udíleny a k jiným se nikdo ani nedostane.
“To nemusíte, i když možná, že se jím stanete, to není důležité.
Lidí je ve vesmíru 130 miliard a opozice má sotva 13%, z čehož vyplívá, že pravděpodobnost, že by některé území patřilo pod její správu je tak malá, že si většina lidí zvykla žít v souladu s vládou”…
Kapitán opět začal těkat po místnosti, sjížděl pohledem z každého předmětu na další, až se zastavil nad krbem a ostře se zadíval do jeho plamenů a pokýval hlavou.
Otočil se na Klárka. “Já sám jsem voličem opoziční strany, je Vám to možná divné a možná jste za celý život nikoho z opozice neviděl”, sáhl do náprsní kapsy a vytáhl voličskou knihu.
“Ukažte mi Vaší, porovnáme je.”
Voličská kniha nahrazuje všechny doklady, člověk bez ní nesmí udělat krok, Klárk sáhl taktéž do náprsní kapsy a vytáhl svou voličskou knížku.. Kapitán je dal k sobě a otevřel na straně, kde je uvedeno kdo je čím voličem… Klárk tam měl zcela jasně uvedeno: “volič strany: Konzervativní Strana Vesmírného Kapitálu”, na stejné straně u kapitána stálo: “volič strany: Lidová Strana Demokratického Octombria”.
Klárk nikdy nic takového neviděl, ani o tom neslyšel, byl nesmírně překvapen, absolutní většina lidu pod vládou vládní strany se ani nesetká za celý život s někým takovým, dokonce mnozí ani nevědí, že nějaká opozice vlastně existuje.
“Jak to, že Vás přidělili pracovat jako kapitána v části ovládané vládou?”
“Je to proto, pane soudče, že u Alfa Angeles je Pracovna Poljana, která jak jste se právě dozvěděl byla přidělena opozici. Nás členů opozice je v celé galaxii málo, proto naše území nejsou tak ucelená, jako území ovládaná vládou, musíme tedy také někdy pracovat mezi vládními.
Ostatně, pane soudče, my většinou máme úmluvu, že o tom nebudeme před vládními ani mluvit…”
A pokračoval: “slyšel jste někdy o existenci Octobriany?”..
Klárk zkoprněl “Octobriany?”… Jakmile to slovo vyslovil, celý se rozechvěl, vždyť její jméno se nikde, kde dosud byl nesmělo nikdy ani vyslovit…
Už na studiích byly její obrazy po celé galaxii, všude byla hledána, všude byly za její jakoukoliv podporu nejpřísnější postihy, Octobriana -jen nařčení z její podpory, nebo poslouchání jejího hlasu po jakékoliv dostupné technologii znamenalo represe a mizení celých rodin…
V kapitánově kajutě se otevřely dveře a do nich vstoupila bohyně erotických představ, vysoká, s úzkými vyprofilovanými nohami, pupíkem zajíždějícím v na prkně vyžehleném břichu a jen s tenkým textilním pásem svázanými a nehanebně uvězněnými velkými prsy jako dva melouny s tyčícími se skrze látku bradavkami, dlouhovlasá blondýna s páskou na čele…
“Věříte v její existenci?”
Zeptal se kapitán.
Hlasité předčítání