Kapitola čtvrtá
U Velkého Otce
Ve druhé paralelní budoucnosti se odehrává příběh Velkého Otce, člověka, který po třetí světové válce začal být znám svou teorií o příčině nezdaru lidí.
Tvrdil, že dva kosterní pozůstatky přechodového článku opice a člověka -jeden starší a druhý o hodně mladší, jsou jasným důkazem o tom, že v evoluci je jedna vývojová etapa ta –evoluční a druhá vývojová úchylka, jakási chyba a že globální problémy lidstva a sociální patologie byly jejím důsledkem.
Rozdělil tak lidi na potomky prvního evolučního přechodu, toho zdravého, to je ten starší kosterní pozůstatek a druhého anti-evolučního přechodu, tedy něčeho, co za vývoj neoznačil.
Ty druhé označil predáty a ve své re-evoluci (Velká Vlastenecká Válka Proti Predátům), kterou pak vedl je vytlačili až na samý okraj galaxie, kam jim posléze přemístili i některé živočišné druhy, které pokládali za předky predátů.
V prostranné místnosti s velkým a těžkým dubovým stolem stojí vzpřímená postava. Sluneční paprsek dopadá na její vousy, které má až po pás. Stojí v celá v bílém rouchu zapnutém velkou ozdobnou přezkou na které je ve zlatě vyobrazen znak srdce a v něm dav šťastných lidí se svými dětmi hledících do budoucna.
Muž stojí před velikou knihovnou plnou tak obřích knih, že je musí snaha jednoho člověka s velkou námahou přenést na těžký stůl, aby v nich mohl vůbec listovat. Právě snažně vyndavá jednu z knih a pokládá jí těžce na stůl a obrací první část vazby a první stranu a jeho oči spočívají na začátku prvních písmen.
Jeho oči jsou zelené, čistým způsobem pronikavé a při pohledu na první řádky v této knize mu z oka ukápne slza.
Nese se jako překrásná perla přes vousy, kutálí se po nich až spadá pod stůl a jakoby ve věčně tiché pracovně “Velkého Otce” bylo slyšet její dopadnutí, jako by se skutečně perla dotkla mramorové podlahy a cinkla….
Hluboko ve svých zorničkách se mu odehrává po paměti příběh celého vývoje evoluce až do dnešního dne, tak jak se jej učil chápat a tak jak to učil celé lidstvo od té doby, co se stal nejvyšším státníkem všech lidí.
Promítá se mu buňka vzniklá v prvohorách a první vir, který jí chtěl napadnout, a pak také rozdělení dvou buněk na bio a živočišné buňky a jejich smyslná a smysluplná a logicky pochopitelná vazba, vzájemnost, symbióza a výměna, která má směr a budoucnost!
Ona symbióza, která je podle jeho teorie smyslem počátku života od jednoduchých jednobuněčných organizmů a vývojově pokračuje skrze mnohobuněčné organizmy přes všechny druhy tvorů a zvířat.
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!