Kapitola desátá

Odhalení

Druhá paralelní budoucnost u Velkého Otce:

Mezitím se přesunuly obrané stroje na hranici mezi světy evolucionářů a predátů.. Začala válka a predáti neměli úspěch celé dlouhé roky a na obraných valech si bránící se lid rekrutovaný na vojáky armády Evolúciónie v čele s kněžstvem zasvěceného do armádního důstojnického postavení pouštěli ikony “Velkého Otce”, jeho živé proslovy na obrazovkách a v holportech a předčítali zákony a dodržovali přísně svaté svitky a knihy!

Do jedné důstojnické lodě S Gvazíra 7 s protopohonem a kvadratickými děli se skrz bezpečnostní sytém dostali dva predáti.

Plazmatickou teleportací si změnili podobu, že vypadali jako dva místní důstojníci, kteří měli vysoké postavení na lodi.

Ve skrytu uličky si na ně počkali a přepadli je a paralyzovali reaktorovou pistolí, pak vymazali jejich těla magnetoatomovou paprskovou loutnou a šli na velící můstek lodi. Hned při příchodu si všiml službu konající vojín, jinak civilně “kněz středního stavu recyklace pro svatý účel”, že piha na levé ruce důstojníka Adriana, je sice stejná, ale obrácená, protože její mírné zahnutí je na druhou stranu, ale nedal nic najevo, protože věděl co přijde a velící velekněžka a zrovna nejvyšší důstojkyně a kapitánka lodi dle obranné knihy 4932, článku 725, čísla 9 odstavce “r” pasáže 3315 se zeptala: jaký je smysl života v rozkvětu moudrosti a rozvoji spanilé smyslnosti bratři Adriane a Spirite?

A oni dva predáti odpověděli: “tento smysl je v tom vlastnit a mít, být a moci být nade všemi a vším.”

A ona odvětila, “systéme!!!!” a loď odpověděla: “nemusíte nic říkat sestro kapitánko a v té chvíli se ocitli v paprskové kleci, kterou systém spustil ze stropu.”