Kapitola desátá
Odhalení
Druhá paralelní budoucnost u Velkého Otce:
Mezitím se přesunuly obrané stroje na hranici mezi světy evolucionářů a predátů.. Začala válka a predáti neměli úspěch celé dlouhé roky a na obraných valech si bránící se lid rekrutovaný na vojáky armády Evolúciónie v čele s kněžstvem zasvěceného do armádního důstojnického postavení pouštěli ikony “Velkého Otce”, jeho živé proslovy na obrazovkách a v holportech a předčítali zákony a dodržovali přísně svaté svitky a knihy!
Do jedné důstojnické lodě S Gvazíra 7 s protopohonem a kvadratickými děli se skrz bezpečnostní sytém dostali dva predáti.
Plazmatickou teleportací si změnili podobu, že vypadali jako dva místní důstojníci, kteří měli vysoké postavení na lodi.
Ve skrytu uličky si na ně počkali a přepadli je a paralyzovali reaktorovou pistolí, pak vymazali jejich těla magnetoatomovou paprskovou loutnou a šli na velící můstek lodi. Hned při příchodu si všiml službu konající vojín, jinak civilně “kněz středního stavu recyklace pro svatý účel”, že piha na levé ruce důstojníka Adriana, je sice stejná, ale obrácená, protože její mírné zahnutí je na druhou stranu, ale nedal nic najevo, protože věděl co přijde a velící velekněžka a zrovna nejvyšší důstojkyně a kapitánka lodi dle obranné knihy 4932, článku 725, čísla 9 odstavce “r” pasáže 3315 se zeptala: jaký je smysl života v rozkvětu moudrosti a rozvoji spanilé smyslnosti bratři Adriane a Spirite?
A oni dva predáti odpověděli: “tento smysl je v tom vlastnit a mít, být a moci být nade všemi a vším.”
A ona odvětila, “systéme!!!!” a loď odpověděla: “nemusíte nic říkat sestro kapitánko a v té chvíli se ocitli v paprskové kleci, kterou systém spustil ze stropu.”
O autorovi
Ulvr
Nápad – ★★★★☆
Autor se pouští do neuvěřitelně ambiciózního propletence sci-fi dystopie, filozofických úvah, náboženské mystiky a dokonce i superhrdinského mýtu. Propojení paralelních světů, od vesmírného parníku přes současnou Prahu až po utopii Velkého Otce, je velmi originální a ukazuje obrovskou fantazii. Zápletka je sice místy dost spletitá a překombinovaná, ale nosná myšlenka o hledání pravdy a podstaty lidství v různých realitách má velký potenciál.
Atmosféra – ★★★☆☆
Text dokáže místy velmi dobře vtáhnout do děje, obzvláště v komornějších scénách, jako je noční procházka Prahou nebo tísnivé ticho zastaveného vesmírného parníku. Emoce postav a nálada jednotlivých světů jsou hmatatelné, ale atmosféru bohužel často sráží příliš dlouhé a popisné filozofické monology, které čtenáře vytrhávají z prožitku. Pokud autor nechá scény více dýchat a omezí vysvětlování, bude pohlcení příběhem mnohem silnější.
Provedení – ★★☆☆☆
Zde je největší prostor ke zlepšení, protože stylizace a velmi dlouhá, složitá souvětí občas brzdí plynulost a čtivost textu. Dialogy často působí spíše jako přednášky než přirozená mluva, což zpomaluje tempo, a text by si zasloužil výrazné proškrtání a dynamičtější strukturu. V ukázce se nachází dost pravopisných chyb, překlepů a problémů s interpunkcí (např. nadužívání tří teček), ale to lze snadno vyřešit pečlivou korekturou, důležitější je nyní zapracovat na přirozenějším toku vyprávění.
Celkové hodnocení:
Jedná se o velmi odvážnou a myšlenkově bohatou ukázku, která se nebojí míchat žánry a klást hluboké filozofické otázky. Autor má nesporný vypravěčský talent a obrovskou představivost, ale text momentálně trpí přílišnou roztříštěností a těžkopádnou formou. S pečlivou redakční prací, zjednodušením stavby vět a polidštěním dialogů z toho může vzniknout naprosto unikátní a fascinující román. Rozhodně v psaní pokračujte, máte co říct!