„Vypadá to, že opravdu existuješ.“ Zašeptala jsem s úsměvem a rychle šla do obýváku, kde jsem z pohovky vzala mobil, aniž bych, jsem se podívala, kdo mi volá. „Taylor.“ Ozvala jsem se a chvíli jsem poslouchala. „Dobře Hotchi, hned tam budu. A pozdravuj Hayley a ať se šetří.“ Ještě jsem rychle dodala, než jsem hovor ukončila. Co to meleš za hovadiny? Jasně, že ona i to malé budou v pořádku. Zatřásla jsem hlavou a šla se převléci do čistého. Vzala jsem si bílou podprsenku, červeno-modrou košili, rifle. Na rifle opasek s pouzdrem, kde jsem měla svou služební zbraň. Do zadní kapsy riflí jsem si dala svůj průkaz a na opasek ještě odznak FBI. Obula jsem si botasky a na sebe hodila černý kabát. Svou tašku s věcmi, kterou jsem brala, když byl případ jsem měla vždy v kufru svého auta. Zamkla jsem byt a šla po schodech dolů k autu. V baráku, kde bydlím totiž výtah není, takže z osmého patra musím dolů i nahoru po schodech. A mohla jsem jet k našemu tryskáči, aniž bych věděla, o jak důležitý případ jde. Byla jsem tak šťastná, že nemusím na to rande, že jsem se zapomněla zeptat, o co jde.
1. díl – Extrémní agresor – 2. kap.
O autorovi
JaneyT
Přihlásit se k odběru
0 Komentářů
Nejnovější
Hlasité předčítání
