Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 2. kap.
Četba díla zabere cca 9 min.

Toto dílo je (2/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Vypadá to, že opravdu existuješ.“ Zašeptala jsem s úsměvem a rychle šla do obýváku, kde jsem z pohovky vzala mobil, aniž bych, jsem se podívala, kdo mi volá. „Taylor.“ Ozvala jsem se a chvíli jsem poslouchala. „Dobře Hotchi, hned tam budu. A pozdravuj Hayley a ať se šetří.“ Ještě jsem rychle dodala, než jsem hovor ukončila. Co to meleš za hovadiny? Jasně, že ona i to malé budou v pořádku. Zatřásla jsem hlavou a šla se převléci do čistého. Vzala jsem si bílou podprsenku, červeno-modrou košili, rifle. Na rifle opasek s pouzdrem, kde jsem měla svou služební zbraň. Do zadní kapsy riflí jsem si dala svůj průkaz a na opasek ještě odznak FBI. Obula jsem si botasky a na sebe hodila černý kabát. Svou tašku s věcmi, kterou jsem brala, když byl případ jsem měla vždy v kufru svého auta. Zamkla jsem byt a šla po schodech dolů k autu. V baráku, kde bydlím totiž výtah není, takže z osmého patra musím dolů i nahoru po schodech. A mohla jsem jet k našemu tryskáči, aniž bych věděla, o jak důležitý případ jde. Byla jsem tak šťastná, že nemusím na to rande, že jsem se zapomněla zeptat, o co jde.




<< Část 1         Část 3 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu ...
předchozí část zde … Hned po této kapitole mi bylo jasné, proč její matka tolik trvá na tom,...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Divný sen o vodě Byla jsem zpátky u jezera,u kterého jsem se minule rozloučila z Bojkou, venku u...
A přece já se domnívám, můj milý, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrál...
Denisa už měla minimálně deset minut stát před dveřmi ředitele divadla. Zatímco hledala místo k...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
1. Pro pobavení obra? Nemohla jsem si hned vzpomenout, co se stalo pak, když jsem spadla ze stromu d...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Motýlí dům I přes různé druhy exotických motýlů, měl nejraději své malinké černokřídlé ...
1.Koho nechci potkat? Když mě obr přivedl k němu do hradu v Temnovišti, tvářil se zamyšleně,ani...
Já, mé druhé já a zase já. Cinkot sklenic, tříštícího se skla a rámusu v podobě hlaholu op...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

  Jak zachránit Bojku Rybáka? Bojka mi ležel v hlavě celý den,měla jsem pořád před ...
Když jsem byl mladý a rozhodoval se, jestli se stanu policajtem, ještě jsem ale nevěděl, že budu m...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
  Pracovat v archivu se zdá být nudné zaměstnání. Ne však pro Viktora. Jeden by si mohl mysl...
Už ani nevím, co jsem to tenkrát provedl. Zlobil jsem. Jako každé dítě. Až když odrostete tomu n...
Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
Žili jsme u moře. Od vždycky. Miloval jsem zvuk vln, pěnu na březích při přílivu, racky krouží...
Zlatovláska
Byly dvě. Stopovaly u silnice kousek za městem. Vracel jsem se z úspěšného obchodního jednání ...
Několik hodin v životě muže, který ztratil zdraví, naději a svou rodinu. Naději a zdraví mu slí...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
“Tak už je tady zase. No jen se koukni.” “Je to ona. Všiml sis? V poslední době už chodí s...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku