Zamýšlím-li se nad otázkou, co je smyslem lidského života, neubráním se uzardění nad svou opovážlivostí odpovědět po nepřehledné řadě mých předchůdců, bezesporu moudřejších a vzdělanějších, kteří na toto téma již řekli a napsali víc než dost. Netvrdím, že nebudu opakovat to, co již bylo vyřčeno jinými ústy. Přesto cítím potřebu vyjádřit svůj pohled podložený mou jedinečnou životní zkušeností a mou vlastní schopností vnímat samu skutečnost v souvislostech, které nejsou každému vlastní. Tedy, mám-li hned na počátku předejít zásadnímu nedorozumění, musím prohlásit, že o problému lidského života nelze pojednávat z hlediska jeho smyslu, nýbrž je nutné si otázku položit jinak: Podle jakého principu se odehrává lidský život? Ne, nejde o pouhé slovíčkaření. Takto položená otázka předurčuje zcela jiné výchozí podmínky než v případě, že budeme mluvit o smyslu lidského života. Rozdíl je minimálně v tom, že smysl lze chápat a vysvětlovat různým způsobem a jeho výraz může nabývat individuální hodnoty, kdežto princip může být pouze jeden a daný nám objektivní skutečností. Smysl je věcí hledání, princip lze pouze více či méně poznat.
Nahlížím-li já po letech nabubřelosti, rozumářství, chvástavé bezohlednosti, sobectví a konečné prohry lidský život, napadá mě geometrický obrazec, po jehož spojnicích se můj život neustále vzpínal a upadal zpět k počátečnímu bodu. Tím obrazcem je trojúhelník, magický trojúhelník, jehož vrcholy se nazývají: Hlava, meč a pochva.
Pokud bych tímto výkladem sledoval pouze mé osobní zadostiučinění, bylo by asi nejlépe, kdybych hned zanechal marné snahy osvětlit hlouběji mé poznání, neboť musím přiznat, že jsem řekl vše a můj rozum dál nesahá. Mohu se jen pokusit přiblížit to, co si bystré hlavy jsou již schopny domyslet samy lépe, než jsem sám schopen vyjádřit, pokud ovšem můj princip přijmou jako oprávněný. Ale budiž.
Tři body tvoří rovnovážný systém, pokud jsou propojeny pevnými vazbami. Principem naplnění lidského života je udržet tyto spojnice v uspořádaném poměru a docílit tak vyšší rovnováhy duše, těla a srdce. Vrcholem, jenž dává našemu životu vyšší smysl, než je tomu u zvířat, je meč. Meč je symbolem dobyvačnosti, expanze za hranice vlastní živočišnosti. Meč je zdrojem pohybu, hodnototvorná síla, která se snaží proniknout za hranice pouhé reprodukce a zasloužit si víc, než je podstatou přežití každého jedince. Meč je vyjádřením mužského principu a jeho jediným přirozeným ztvárněním je falus. Pouze meč vztyčený od pasu k hlavě může být předmětem respektu a úcty. Stejně tak falus.
Hlasité předčítání