Pokud se někomu bude zdát takovéto naplnění životního principu příliš nízké, pojmenujme ten stejný projev lidské existence slovem, o jehož ušlechtilosti a hloubce zajisté nikdo nepochybuje. Oním slovem, které nejlépe vyjadřuje vyváženost magického trojúhelníku, je Láska. A co jiného mínil Stvořitel pod pojmem láska, než rozmach mužných sil ve směru šťastného naplnění ženina lůna a současné rozmnožování této radosti v plodech lásky obou magických protipólů, tedy v dětech. Nezapomínejme, že prvotní podstata člověka je podstata zvířecí, neboť nejprve Bůh stvořil zvířata a rostlinstvo a teprve posléze zdokonalil princip zvířete na princip lidský. A tuším, že tak zatoužil učinit ve své nekonečné moudrosti a nekonečné dobrotě, aby obohatil pouhý pud rozmnožovací a sebezáchovný o smyslnou a tvůrčí dimenzi duchovní. Láska je projev vyšší duchovní existence člověka, i když ve svém naplnění ústí ve funkci rozmnožovací. Z pohlavního aktu se stává nízký prostředek ukojení sexuální potřeby pouze v případě, že se odehrává bez lásky a není výrazem naplnění principu magického trojúhelníku. Naopak není vyššího stavu lidského bytí, než spojení mužského a ženského pólu na principu lásky. S láskou člověk nezabíjí, neponižuje a nezávidí druhým jejich blahobyt a štěstí, neboť sám je šťasten a touží svou radost rozmnožit i na druhé. Člověk, jehož životní princip se naplnil, netouží po moci ani po bohatství, nýbrž leží mu na srdci pouze blaho celé obce, aby jeho štěstí nemohlo být narušeno okolními nesrovnalostmi. Bez lásky propadáme cynismu a zlému zmatení mysli, vrháme se do válek a olupování bližních, abychom si zajistili relativní pocit převahy a výhod na cestě za uskutečněním jednoho a téhož principu. Kolik pošetilostí se dopouští muž, který považuje ženu za pouhý prostředek nehodný jeho vznešených cílů, jak bolestně zrazuje samu sebe žena, která opovrhuje svou rolí ukojení mužovy touhy a zlořečí mu za poníženou mysl směřující vždy do jejího lůna.
Mnohé ženy asi namítnou, že důležitější princip, než ten milostný je princip mateřský. Ach, nikdy nenajdeme dost prostředků a sebezapírající odvahy, abychom se odvděčili našim matkám za jejich trpělivou a neskonalou péči o svá robátka. Leč je to pouze péče, příprava zrajícího jedince pro jeho naplnění skrze jediný životní princip magického trojúhelníku, starost o rozmnožení jeho bytostného zastoupení. Jakou však starost může mít duševně nevyrovnaná a citově strádající žena, která v temnotách míjí vyústění své vlastní ženské role? Jak může rozmnožit ve svých dětech lásku, kterou sama ani nepoznala? Mateřská láska není a ani nemůže být láskou skutečnou. Stačí pohlédnout na samotné dítě. Ve svém útlocitu a strachu před světem lne k své matce celou svou přirozeností stejně bezprostředně jako k darovanému pejsánkovi, který je momentálně jeho nejmilejší hračkou. Dítě nemůže být přítomno v magickém trojúhelníku jednoduše proto, že nemá vyzrálé pohlavní funkce. Je tudíž bez orientace a bez motivace. Tyto impulsy dostává pouze od rodičů o to často příkazem. Avšak pohleďme na dospívajícího pubertálního jedince. Jeho pohlavní funkce se probudily a začíná se nám měnit před očima. Cítí totiž, že se stává součástí něčeho vyššího a podstatného, neví nic o magickém trojúhelníku, pouze cítí a chápe o to lépe a rychleji, čím víc příkladů lásky mohl vidět okolo sebe. Láska matky se mu stává přítěží, protože síly, které se v něm probouzejí, jsou daleko úchvatnější a důležitější než vše, co dosud prožil. Teprve teď jeho poznání nabývá směru a smyslu, teprve nyní začíná vnímat skutečnou hodnotu života: lidskou touhu po lásce a jednotě ducha, jimiž se uskutečňuje jediný smysluplný princip Stvořitele, princip magického trojúhelníku.
