A co starci? Těm přenechme péči o blaho obce. Měli by pro to mít dostatek rozumu a zkušeností.
Než dorazili k ubytovně, padl soumrak. Nevýrazná novostavba splývala se stožáry a kolejištěm obrovského nádraží s rozsáhlými nákladovými rampami a posuvnými jeřáby.
„Za ničím se neohlížej, běž pořád za nosem,“ zavelela Marie těsně před vrátnicí.
„Už je po návštěvních hodinách?“ zeptal se Jiří.
„Jo, ale žádnej strach, to je tady normální.“
Ve vestibulu Marie uchopila Jiřího za ruku a zatáhla ho na klikaté schodiště. Rychle se vyprostil a uvolnil jí cestu napřed. Aniž by dala na sobě něco znát, vykolébala se o dva schody výš a pokračovala vzhůru do druhého patra. Dveře její garsonky vedly do malé předsíně. Následovaly skleněné dveře do obývacího pokoje, který byl jasně osvětlen. Již na prahu předsíně Jiří zaslechl překotný šramot a dívčí smích. Od vstupu do budovy se chování Marie poněkud změnilo, nyní jí v očích zajiskřily plaménky těžce ovládaného rozčilení. Prudce vzala za kliku a vtrhla do pokoje. Jiří zůstal stát ve dveřích a pobaveně hleděl na tři hlavy, jež vykukovaly zpod prošívané deky rozložené na širokém lůžku. Dva obličeje mužské a jeden dívčí se tvářily pitvorně.
„Ty si v životě nedáš pokoj?!“ vyjekla Marie. „Jasně jsem ti řekla, že dneska přijdu dřív.“
„Ale Bobeš, dyť ty taky nejdeš s prázdnou, jak koukám,“ zašvitořil dívčí hlas pod dekou.
„Neříkej mi Bobeš, holčičko!“
Marie se opřela o velký čtvercový stůl u okna.
„Ach, promiňte, pane, nečekali jsem návštěvu,“ pronesla dívka omluvně a přetáhla si deku přes bradu.
Jiří odpověděl rozpačitým úsměvem vyjadřujícím tu nejvyšší toleranci, jaké byl schopen. Jinak tomu bylo s jeho společnicí.
„To se tady chcete válet pod peřinou věčně?!“
„Ale Bobeš, přece bys nebyla taková nepřejícná.“
„Neříkej mi Bobeš nebo…!“
Mladík na kraji lůžka vyskočil a nahý začal tahat za deku: „Tak vstávat, nevidíte, že přišla návštěva?“
Dívka se střídavě obnaženými prsy a zadnicí se křečovitě držela okraje deky a se směšně stydlivým vřískáním skončila na podlaze tak, jak ji pánbůh stvořil. Celá trojice z toho měla náramnou zábavu. Jiří málem zalitoval, že dívka na poslední chvíli strhla z postele polštář a zakryla si jím rozevřený klín. Zdála se mu velice žádoucí. Mladík po chvíli sesbíral prádlo poházené po zemi a podal je dívce, aby se oblékla. Během pár okamžiků byli všichni ustrojeni. S klapnutím dveří se do místnosti vloudilo nebývalé ticho.
Hlasité předčítání