Marie přinesla z předsíně láhev sektu a nechala Jiřího nalít dva poháry. Naplněné je položil v uctivé vzdálenosti od sebe. Činčin, rozprostřela měchýře svého popředí na desce stolu: „Omlouvám se za to extempóre, ale nenecháš se tím votrávit, že ne? Mladý holky jsou jako rozmazlený kočky. Nechaj se od každýho pohladit, ale prskaj, jakmile se od nich žádá přítulnost. Katka je hrozná husa a mluvit se s ní už nedá o ničem. Těm klukům se ani nedivím. Muži to maj daný vod přírody, tu nesmlouvavou potřebu dosáhnout svýho. Je na ženě, aby jim dokázala splnit víc než žádaj. Když vidím, jak ty obletovaný a nevyzrálý slepice dokážou dráždit sobě pro zábavu a druhým bez užitku, děkuju Bohu, že jsem se nenarodila mužem.“
Jiří naslouchal rajské hudbě jejích slov, zatímco jeho pohled smyslným zaujetím oživoval výjev plakátu přibitého na stěně pokoje. Byla to fotografie překrásné nahé ženy půvabně a bez zábran rozložené v proutěném zahradním křesle. Uvolněná poloha dřímající Venuše s obličejem z poloviny zastíněným velkým kloboukem dávala vyniknout útlé linii boků a ostré kresbě klínu celistvě ohraničeného hustým černým ochlupením.
„A ty to dokážeš?“ zeptal se, aniž odtrhl pohled od vzrušujícího plakátu.
„Co myslíš?“
„No, být tím přístavem mužské touhy.“
„To je mi otázka. Mám tě snad o tom přesvědčit?“ zasmála se způsobem vyjadřujícím nepodařený pokus o vtip.
Jiří se konečně odpoutal od spící Venuše a pohlédl na Marii s nejasnou obavou. Znovu sklouzl pohledem na plakát. Něco tak krásného a vzrušujícího ještě neviděl.
„No, snad bych měl už jít,“ řekl s pocitem herce, který vypadává z role.
„Snad ses nevylekal? Sotva jsme načali láhev…Já tě neukousnu. I kdyby…“
Jiří zůstal sedět a jako na trní čekal, jak se Marie vyrovná se svou nedokončenou větou: „Co, i kdyby?“
„A i kdyby, co na tom? Jsem přece jenom žena. Ty snad nejsi chlap?“
„Co tím chtěl básník říci?“ zatvářil se Jiří pobaveně. „Tvoje pozvání mělo přece ryze duchovní příčinu.“
„Nebuď takový, nejsme přece malé děti,“ řekla, zatímco mu dolila nedopitý pohár až po okraj.
Jiří začínal ztrácet trpělivost. Myslel na způsob, jakým by ukončil tu drzou odhodlanost a víru, že muž jako on se nechá zmanipulovat řečmi jako nadržená stará panna. Mimoděk si připomněl opačnou zkušenost na lavičce v parku a dostal nápad.