Po pár hodinách lesního pochodu jsem dorazil na úpatí Bukové hory. Stezka začala mírně stoupat, klikatí se podél úbočí a několikrát překlenuje širokou horskou bystřinu, prudce sršící z vrcholků hor. Krajina kolem se změnila, les zhoustl a bohaté větve zastínily už tak slabý slunečný svit. A brzy mi slunce z dohledu zmizelo docela, když se stezka překlenula na odvrácenou stranu hory.
Tady jsem narazil na turistickou ceduli:
Vstupujete do chráněné oblasti Peklo, nechoďte mimo vyznačenou stezku!
Les potemněl. Krajina zdivočela. Cesta tu byla neudržovaná, méně prošlapaná a podstatně hůře schůdná. S okolní krajinou splývala tak přirozeně, že nebýt ukazatelů, určitě bych zbloudil. Dřevěné můstky vystřídaly mělké, kluzké brody. Skály po úbočí prorůstaly mechem a kapradím. Přes stezku a všude okolo ležely neodklizené tlející kmeny porostlé zvláštními fialovými houbami, které, jak se zdá, ve tmě lehce fosforeskují. Kořeny vyvrácených stromů se klenuly nad zavodněnými jámami jako černé pařáty protkané orosenými pavučinami a plevelem. Na jejich místě už bujela nová zeleň.
Tou krajinou – Peklem, jak ji pojmenovali – jsem se plahočil dalšího půl dne, místy i po nebezpečně strmé skále, a když jsem konečně znovu obešel celou horu, slunce už se sklánělo nízko nad západem. Z malého paloučku se mi zde naskytl překrásný výhled na širou pláň pod horou – ševelící koruny hvozdů, široké zelené stráně, skromná světla vzdáleného města a mléčný mrak páry ženoucí se za právě odjíždějící lokomotivou pod horizontem.
Rozdělal jsem si svačinu, jablko a krajíc chleba, chystaje se k zaslouženému odpočinku, když vtom jsem na stráni pod sebou postřehl nějaký pohyb. Zděsil jsem se přítomnosti cizince a na místě ztuhl. Pak jsem se opatrně napřímil, abych lépe viděl. Mezi stromy něco procházelo. Nemohl to být člověk, bylo to příliš velké. Muselo se jednat o nějaké zvíře, vzhledem k okolním stromům vysoké přinejmenším přes dva metry v kohoutku. Možná jelen, ale mohutnější, jelikož jsem vzápětí postřehl i náznak širokého paroží. Zablýsklo se jako ostří na slunci, a vzápětí opět zmizelo ve stínech lesa.
Ďábel místního pekla, pomyslel jsem si. Impozantní tvor, hodný respektu. Prvotní zděšení vystřídala úleva a pýcha. Na tváři se mi vykouzlil potěšený úsměv.
Jsem rád, že jsem mohl být svědkem něčeho tak vzácného.
Po svačině jsem pokračoval napříč horskou loukou, proplížil jsem se úzkou cestou mezi klečí a skrze rozsáhlá rašeliniště, která mě dovedla až na okraj chráněné oblasti – ven z Pekla, zpět na udržovanou lesní cestu, po níž jsem ještě před západem slunce dorazil až na travnatou planinu, v jejímž nejnižším bodě na křižovatce cest stojí Propast.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.