Naproti mně se vyrojily první bledé hvězdy, vzápětí je však zastínila plíživá mlha, pronásledovaná hustými černými mraky. Ve vzduchu byl cítit déšť a já věděl, že mě čeká namáhavá pouť. Konečně jsem vystoupal na horskou stezku, která mě zavedla až na rašelinové pole, na jehož okraji se tyčí už prohnilá, těžko čitelná dřevěná cedule:
Vstupujete do chráněné oblasti Peklo, nechoďte mimo vyznačenou stezku!
Tajemné mokřady mě dráždivě pálily rudě žhnoucím třpytem nízkých slunečných paprsků, tančících po jejich slizkém povrchu. Dusnou atmosférou vládl hnilobný pach rozkladu a plísně. Už ale nebylo okno, kterým bych vyvětral, jen všeobjímající, všeprostupující a všepohlcující zápach. Zakryl jsem si oči i nos a opatrně postupoval úzkou cestou skrze první potůčky mlhy, kradmo se klikatící mezi ostrůvky napříč mokřadem. Dusno a vlhko narůstalo spolu s temnotou, jak se těžké mraky sápaly stále blíže k zenitu, a když jsem se odtamtud konečně vymotal na suchou horskou louku, pokožku mi polil chlad. Noc už stála na prahu a s sebou přinášela zimu.
Došel jsem až na palouk, odkud si pamatuji výhled na krajinu a město pod horou. Mlha se však vlila mezi kopce a zatopila celý obzor, až na pár nejvyšších vrcholků, které se jako osamělé ostrovy stále ještě pohupovaly na temných nachových vlnách, přes které nepronikl jediný drobounký záblesk potopeného světla. Vkročil jsem hluboko do nitra starých hvozdů, pod husté větve skryté na odvrácené straně skály, a noc mě konečně spolkla docela. Opatrně jsem klesal po neudržované stezce a bedlivě pátral po stále hůře viditelných ukazatelích. Tápal jsem po orosené ledové skále a hrozil se srázu pod sebou. Úspěšně jsem ale přešel skalní převis, po kluzkém kamení přebrodil chladnou bystřinu a vpletl se mezi černé stromy, protkané pavučinami a plevelem, a hnijící kmeny, kořeny a ztrouchnivělé pahýly, porostlé světélkující houbou. Vítr se zvedal a stromy těžce naříkaly pod jeho náporem. Na tvář mi dopadly první kapičky deště.
A pak jsem to uslyšel: Strašný hrdelní rek, který rozvibroval celou noc. Hluboké temné troubení skučící zpoza kopců.
Blouznil jsem? Jako bych se najednou propadl zpátky do temných snů! Nevím, co mě vedlo tím směrem. Ta zapovězená mystika, tajemno, lákající svou neuchopitelností? Múza noci jako Siréna vábící svým zpěvem pod černou přikrývku?
Sešel jsem z cesty. S bázní v srdci, přetékajícím hrůznou zvídavostí, jsem brouzdal mezi listím a kapradím vstříc tomu volání, daleko za hřmotem rozvlněný obzor. Do útrob Pekla. Déšť se umocňoval a těžké kapky začaly prudce pleskat do zchřadlých listů nad mou hlavou. Vlhké kapradí mi brzy promáčelo nohavice a stále silnější poryvy ledového vichru mě mrazily až do morku kostí. Pokračoval jsem ale neochvějně dál, hnán těžkou touhou, kterou sám nejsem s to uchopit.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.