Když ze strážníků opadlo prvotní zděšení, pokusili se nebohému Albrechtovi pomoci. Setkali se ovšem se značným odporem a agresí. Jeden z mužů byl ostrým parožím ošklivě poraněn a zatímco o něj ostatní pečovali, uprchl Albrecht zpátky do hlubin lesa. Den na to byla ve městě zburcována ozbrojená hlídka, která po něm několik dalších dnů pátrala. Stopy je nakonec zavedly až k neznámému, v mapách nezaregistrovanému objektu, skrytému na samém okraji Pekla. Uvnitř následný zásah odhalil skryté hrůzy, o kterých se zdráháme Vám vůbec zmínit. Pro úplnost je zde ale uvést musíme, a to nejlépe slovy jednoho z očitých svědků:
„Bylo to schované daleko mimo všechny cesty. Upřímně, narazili jsme na to jen nešťastnou náhodou, když jsme stopovali toho čerta, jak mu chlapi začali říkat. Stopa nás vedla napříč bukovým pralesem, po skalách a těžko průchozích stezkách, vyšlapaných divokou zvěří. Divím se, že se tam ten chudák nezabil, my sami jsme měli se zdoláváním hory nejednou namále. Došli jsme až do močálové oblasti a upřímně jsme si v ten moment mysleli, že tam ten paroháč nejspíš zahučel. Stopu jsme ztratili právě uprostřed rašelinišť, obešli jsme je a po druhé straně hory se s nepořízenou vraceli domů. Právě, když jsme slézali strmý sráz, kamarádovi se smekla noha a skutálel se po úbočí skály. Chudák, pěkně si při tom natloukl a pak nám dole zmizel v houští. Seběhli jsme za ním, prodrali se přes vysoké křoví a husté větve a objevili travnatou mýtinu, kterou shora nebylo vidět. Uprostřed ní stálo něco jako srub – alespoň to tak mělo vypadat – čtvercová budova obestavěná dřeným roubením. To stavení muselo být pěkně staré, protože dřevo už černalo a obrůstalo mechem a houbami. Ze strany čelem ke stezce bylo důkladně zaházené větvemi, což, hádám, mělo působit jako kamufláž. Ať už to bylo cokoli, rozhodně to bylo postaveno ilegálně v místě chráněné krajiny – neváhali jsme to tedy prošetřit. Srub neměl žádná okna a jen jedny veliké dveře, připomínající spíš vrata do menší stodoly. Několikrát jsme zaklepali, nikdo ale nereagoval, tak jsme se rozhodli vchod vyrazit. Nebylo to těžké, vrata byla plesnivá a zevnitř zajištěná jen ztrouchnivělou závorou. Ale to, co jsme našli uvnitř… Řeknu vám, to mě bude v noci budit ještě hodně dlouhou dobu.
Jestliže to zvenčí vypadalo jako srub, byla to jen maska. Dřevěné roubení obklopovalo jakousi velkou kamennou kostku, vystavěnou z těžkých černých monolitů. Kde se tady ta hornina vzala, nebo kdo a jak ji sem vytáhl, nemám sebemenší zdání. Byla tam strašná zima a tmu prosvěcovala jenom zvláštní fialová plíseň, prorůstající skrz naskrz těmi kamennými kvádry. Sám jsem moc neviděl a jsem za to rád, protože na denním světle by ten výjev působil ještě odporněji. Vypadalo to tam, jak v pitevně. Všude se povalovali špinavé nástroje, pily a sekery potřísněné krví. Mezi zvláštními nádobami, přetékajícími nějakou hnusnou tekutinou, se na podlaze a okolo velkého oltáře uprostřed povalovala střeva, vnitřnosti a různorodé části větších i menších zvířat. V jednom místě ležela hromádka ptáků bez křídel a bez zobáků, potom různé myši a drobní savci bez ocasů a s uřezanými končetinami. Jinde se zas povalovala těla velké zvěře, včetně jednoho vyvrženého kance a několika zmrzačených krav a kozlů. A přímo na oltáři jsem spatřil obrovského jelena s uřezanou hlavou. A všechno to prorůstalo tou divnou plísní.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.