A ten puch! Ten puch byl k nevydržení. Navalilo se mi z něj, vyběhl jsem ven a vyzvracel se do nejbližšího křoví. Kolegové se silnějším žaludkem mezitím zběžně prohledali celou místnost. Co místnost, celý sál! Obrovský systém jeskyň a hlubokých tunelů, na jejichž konec nebylo ani vidět. Vím, že to zní šíleně, možná jsme se z toho všichni dočista zbláznili, ale rozlehlost těch vnitřních prostor nedávala absolutně žádný smysl. Z venčí se ten srub zdál téměř nepatrný. Snad ukrýval jen vchod do nějakých skrytých podzemních dutin. Nevím, jak jinak si to vysvětlit.
Po zběžném ohledání, na které si v tom krátkém čase troufli, objevili kolegové k mému zděšení mezi nesčetnými zvířecími ostatky také několik lidských údů a trupů bez hlav, náležících nejspíše zbloudilým turistům. A mezi tím vším, skoro neviditelný, tam někde ve stínu ležel ten váš Albrecht, celý promrzlý, vyhladovělý, schoulený do klubíčka. Téměř se nehýbal, ale nějakým zázrakem stále nepatrně dýchal. Už neměl síly se bránit, tak se nám ho podařilo z chaty skoro bez námahy vynést. Když jsme se mu ale pokusili sundat tu obludnou masku z hlavy, zjistili jsme, že je velice odborně našitá přímo k jeho trupu. Nechtěli jsme mu ublížit, tak jsme prozatímně kvůli přesunu jen uřezali široké paroží. Vřeštěl a kvičel při tom, jako bychom mu snad řezali vlastní ruce! Bylo to příšerné. Tehdy jsem se pozvracel podruhé.“
Když ovšem na místo druhý den dorazila policie, po černých monolitech a jeskyních nebyly nalezeny žádné stopy. Na mýtině stála jen zborcená dřevěná slupka, pár opomenutých nástrojů, krev a zbytky zvířecích ostatků. Až pozdější ohledání nedalekého močálů, kde byla nalezena další zohyzděná lidská těla, odhalilo hrůzný rozsah činů, kterých se kdosi v těchto lesích dopustil.
Albrecht byl odveden k lékaři, který jelení hlavu musel odborně odoperovat. „Byla důkladně přišitá,“ vypovídal, „tak důkladně a hluboko, že se zdálo, jako by místy přímo srůstala s jeho svalstvem.“ Několik dnů po operaci strávil zesláblý a upoutaný na lůžku. Jakmile však znovu nabral sil, začal opět vyšilovat. Stal se agresivním vůči svému okolí, nejednou se pokusil o útěk a stále dokola opakoval jenom jedno: „Albrecht!“ Jako by někoho postrádal. Až později jsme ale zjistili, že se jedná pravděpodobně o jeho vlastní jméno. Jakýkoli další pokus o výslech však selhal a pacientovi musely být podány silné utlumující léky, aby vůbec zůstal příčetný.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.