Tehdy byl pan Albrecht odvezen do našeho ústavu. Vedle sedativ jsme nasadili léčbu antidepresivy, jejichž účelem bylo potlačit jeho neutuchající úzkost, paranoiu a strach. Zpočátku na terapii reagoval dobře a zdálo se, že je den ode dne příčetnější. Brzy opět začal mluvit, nic určitého, ale zásobil nás různými krátkými příběhy, očividně smyšlenými a dosti pomatenými, do kterých zasazoval jak sebe, tak i různé členy našeho personálu a ostatní pacienty. O sobě však mluvil vždy jen ve třetí osobě. Ukázalo se, že trpí jakousi zvláštní formou ztráty identity. Nejenže nepoznával a nebyl s to pochopit místo, kde se nachází, nepoznával, a často jako by si vůbec ani neuvědomoval sám sebe. Byl jako vypravěč, pouhý pozorovatel, distancující se od svého okolí. Na nic víc se nepamatoval a zdálo se, že se uzavírá do vlastního smyšleného světa.
Právě díky tomu jednoho z kolegů napadlo poskytnout Albrechtovi přístup k psacímu stroji, kde by se jeho kypící představivost mohla vybouřit. Opět se zdálo, že tento způsob léčby pomáhá. Albrecht se na papíře vyjadřoval mnohem uceleněji a smysluplněji, než v realitě. Brzy se pustil do psaní dlouhého spisu, ve kterém jako by se podvědomě vyzpovídával ze všech traumat, s kterými se v těch horách střetl. Je však sporné, jak moc lze tyto fantasmagorie považovat za věrohodnou výpověď.
Brzy na to také začal psát první dopisy, určené, jak doufáme, právě Vám. Osobně mi je předával a očividně mu velice záleželo na tom, aby byly doručeny. Bohužel k nim nebyl schopen přiřadit ucelenou adresu, a jelikož se nám nepodařilo vypátrat ani žádné příbuzné, trvalo velice dlouho, než se nám Vás podařilo najít.
Když se však Albrechtovi nedostalo odpovědi, začal být opět lehce nervózní. Brzy také přestal brát své léky, opět pohlcený onou podivnou paranoiou. Začali jsme mu tedy léčivo přimíchávat rovnou do jídla, bohužel se ale časem ukázalo, že náš záměr prohlédl. Jeho narůstající nedůvěra se tím akorát ještě utvrdila. Zlom nastal jednoho večera, kdy v záchvatu agrese ošklivě poranil vrchních sestru. Z bezpečnostních důvodů jsme jej museli uzamknout na pokoji do té doby, než pro něj nalezneme účinější léčbu.
Jeho nekontrolovatelně postupující demence dosáhla nakonec takové úrovně, že se nám s ním nepodařilo navázat už žádný srozumitelný kontakt. Albrecht se absolutně uzavřel, přestal mluvit a začala se u něj projevovat zvláštní nemoc, vyznačující se nafialovělým hnisem proudícím žilami, která mu postupně postoupila až do mozku. Léky už nezabíraly. Albrecht opět začal vyšilovat v záchvatech strachu a i pod silnými sedativy se ve spánku kroutil a blouznil v nepřetržitém snění. V noci jsme slýchali, jak se mu z hrdla line nesrozumitelné mumlání, prolínající se s tak děsivě hlubokým hrdelním řevem, že mě z toho mrazí, když si na to jen vzpomenu.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.