„Řekl jsem snad něco vtipného?“
Muž se chechtal dál na celé kolo, až mu z koutku úst vykanul pramínek slin. Hnus! Na místě jsem se otočil odešel z místnosti, zatímco se celá restaurace za mými zády nekontrolovatelně rozřehtala. Cestou jsem minul recepční s poslíčkem, kteří se již nechutně zvědaví utíkali podívat, co se tam děje.
Zvláštní…
Zamykám se tady na pokoji a snažím se ve stručnosti shrnout zážitky posledních dnů. Ale nejde to, kupí se ve mně tolik pocitů a emocí, že kdybych ti to všechno nevypověděl do posledního detailu, explodoval bych. Toto místo dýchá jakousi prazvláštní, magickou aurou, ukrytou za tenkou slupkou všedního dění. Myslím ale, že už se mi podařilo pod tuto slupku lehce nahlédnout a jakmile se konečně setkám s Albrechtem, společně jí strhneme docela a objevíme kouzla a nádhery, o kterých se očím běžného smrtelníka ani nemůže zdát!
Cítím Múzu. Je všude tady kolem a plní mě energií, jakou jsem ještě nezažil. Ale scházíš mi tu Ty, s kterou bych to všechno mohl sdílet…
Dnes budu odpočívat, dopis předám poslíčkovi a budu se těšit na to, jak si ho již brzy budeš číst. Odpoledne se pak tradičně projdu po lese a před spánkem si vezmu kuchařovi léky. Snad už se dnes konečně řádně vyspím.
Opatruj se a neváhej se svou odpovědí, prosím. Potřebuji vědět, že tady pro mě jsi.
Miluji tě,
Tvůj milovaný.
***
Drahá,
od té doby, co beru prášky, se vše vrátilo do normálu. V noci spím jako zabitý a budím se až dlouho po východu slunce. Kuchař mě pravidelně zásobuje nejrůznějšími tabletkami, až se sám sebe ptám, odkud jich stále tolik bere. Můj pobyt na hotelu zabředl do tichého, monotónního rytmu. Rána trávím na restauraci a odpoledne na čerstvém vzduchu, v přírodě, toulkami po horách a lesích. Konečně jsem tu našel tolik postrádaný klid a kýžený odpočinek. Dokonce jsem si po dlouhé době udělal čas i na psaní. Sem tam mě napadnou nějaké verše, nebojím se experimentovat a po večerech se opatrně pouštím i do kratších próz – nic světoborného, ale až se konečně shledám s Albrechtem, budu se mu alespoň mít s čím pochlubit.
Co se mého přítele týče, stále se míjíme. Celý ten dlouhý týden, který jsem strávil odpočinkem a rozjímáním, jsem o Albrechtovi nezachytil jedinou zmínku. Opět se po něm slehla zem. Nikdo, ani recepční, ani ostatní obyvatelé hotelu nic nevědí. To ťukání psacího stroje uprostřed noci mi bylo jediným vodítkem, jediným důkazem Albrechtovi přítomnosti. Ale musel jsem se toho vzdát za cenu kvalitního spánku.
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.