Připlížil jsem se podél mechem porostlých trámu až pod nízké okenice. Pak jsem opatrně nahlédl dovnitř.
Je to horší, než jsem si myslel, Sofie. Mnohem horší!
Ve zvláštní kamenné místnosti tam kolem velkého kruhového balvanu postávala skupina zvláštních individuí v těžkých černých kápích, které jim kryly tváře – tváře nepřirozeně velké a abnormálních tvarů. Leč postavy to byly lidské, brzy jsem v šerém svitu svíček rozpoznal odporně zvířecí rysi jejich hlav. Byly to masky krav, kanců, koní i kozlů, které měli přetažené přes obličeje. Bylo to odporné!
Ale ještě odpornější bylo to, co v té místnosti prováděli. Na kamenném oltáři tam leželo obrovské, vyvržené jelení tělo s kopyty dokořán a s useknutou hlavou. Všichni na něm měli napilno. S noži, sekyrami a pilkami pitvali zvíře na prapodivné části, které odhazovali do různých koutů toho ďábelského pokoje. Pracovali s takovou vervou a chirurgickou pečlivostí, až mě z toho polil mráz. Groteskní výjev a hrůznost celé té scény doplňovaly obrovské černé monolity, potřísněné krví a prorostlé plísní, které tvořily stěny celé té obrovské haly, haly mnohem větší, než jak se na první pohled ten opuštěný srub mohl zdál. Možná jsem blouznil, možná jsem snil, ale přísahal bych, že ta plíseň po stěnách prorůstala v tak odpudivě pravidelných tvarech, jako by utvářela určité symboly. Příkazy. Jako by svým vlastním jazykem prováděla přesné instrukce.
Pak jsem uslyšel praskot. Nejdřív jsem myslel, že jsou to zvuky lámaných kostí, jak se jeden z členů toho zvráceného kultu pokoušel odřezat silnou jelení nohu. Pozorně jsem se na něj zahleděl – Na ruce třímající pilku jsem rozpoznal zlatý prsten s povědomím černým kamenem. Ano, musel to být kuchař! Pod těmi ohavnými maskami museli být obyvatelé hotelu, kteří se po setmění v temných hlubinách lesa oddávají těmto satanským rituálům. A s úděsem jsem si pomyslel, co by asi byli schopni provést nicnetušícím hostům, anebo těm, kteří jejich příšerné tajemství namátkou odhalí. Možná proto se sem Albrecht vrátil. Možná na Propasti tušil něco zvráceného. Možná se sem vrátil podat očité svědectví. A možná ho podal…
Znovu jsem zaslechl praskání. Ne, nebyly to kosti. Byly to kroky! Praskání větví, jak se ke mně z hloubi lesa cosi nenápadně plížilo. Zavrávoral jsem, otočil a pokusil se rozlišit rysy potemnělého lesa. V matné záři bylo vidět jen změti siluet větví a pokroucených stromů, kolébajících se ve větru a dešti. Když vtom se jedno větvový pohnulo – nepřirozeně, proti síle větru. Okamžitě jsem zpozorněl a v temnotě před sebou rozpoznal zvláštní, potácející se postavu. Kolébala se pomateně, ze strany na stranu, a zápolila s těžkým parožím na hlavě.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.