„Todle?“ zamračil se a ledabyle výtisk nadzvedl. „Já to nečet. Albrecht to tu nechal.“
Nevěřil jsem vlastním uším: „Vy znáte Albrechta?“
„Ten pisálek sem párkrát zabloudil. Naposled tak před půl rokem, štrekou do Propasti. Prej sháněl ínšpiraci.“
Zapředli jsme řeč a ukázalo se, že Albrecht opravdu odešel do horského hotelu a že též strávil několik dnů ve městě, ubytovaný v nádražním penzionu. Dal jsem si ještě pivo a vyzvídal více o horách, o Bukovém dole, o hotelu…
„Je to tak den po svejch,“ povídal hostinský, „hodně stará útulna, jedna z prvních tady, ne moc nóbl, ale dobrá. Teď už tam nikdo nechodí.“
„Co ho tam tak lákalo?“
„Asi ta krajina. Každej vo ní básní. Je to tam totiž chráněný, nekácí se tam a turisti tam nedělaj bordel.“
„Zákon na to dohlíží?“ zajímal jsem se.
Hostinský se ke mně přiklonil blíž: „To ne. Lidi se bojej.“
„Čeho?“
„Čeho se tak lidi asi bojej?“ pohoršil se nechápavě. „Pekla přece! Nedělej špatný věci a půjdeš tam nahoru,“ ukázal ke stropu, „ale jinak…“
Hostinský se na mě opět zamračil a vrátil se k utírání sklenic. Netušil jsem, jak moc doslovně se Albrecht tímhle místem inspiroval.
„Přečtěte si to,“ řekl jsem mu a znovu pokynul ke knížce, „ten konec vás překvapí.“
Dopil jsem pivo, rozloučil se a odešel, pronásledován dotěrnými pohledy na zátylku.
„Na shledanou,“ řekl jsem ještě ve dveřích.
Domů jsem dorazil chvilku po půlnoci, pronásledován jakýmsi stihomamem, ač nevím, čeho bych se tu měl bát. Celou dobu se tu cítím nervózně. Cizí prostředí, chlad a stín nedalekých hor mi nejspíš nedělá dobře. A k tomu ta osamělost…
Půjdu spát a znovu ti napíšu snad už z hotelu. Budu se těšit na tvou odpověď.
Doufám, že se máš hezky. Myslím na Tebe,
Tvůj milovaný.
***
Má nejmilejší,
je to tu opravdu magické! Nádherné a tajemné. Už rozumím, proč o tom Albrecht tolik básnil a proč o tomto místě mluvil s takovou bázní a fascinací zároveň. Zdejší kraj působí jak z jiného, mnohem staršího světa, než je náš. A mnohem zachovalejšího. Neporušená krása temnější přírody se tu snoubí s nevyřčeným tajemstvím, které v sobě hory třímají, a já cítím, jak mě obklopuje inspirace, nadšení, ale i poblouznění a bázeň z čehosi mně doposud neznámého.
Na cestu jsem vyrazil brzy po rozbřesku, polní cestou, která se táhne z městečka napříč zelenými vršky až hluboko do bukových lesů. Je tu přízračné ticho a stín, na pouti mě doprovázelo pouze šumění chladného větru ve větvích a první červené lístky blížícího se podzimu lemující horskou stezku. Jsou jiné, než ty naše, mají mnohem živější, skoro až krvavou barvu, jsou těžké, nalité, protkané výraznými žilami a leckdy velké skoro jako dlaň. Pár jsem jich nasbíral a jeden obzvláště podivuhodný ti posílám.
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.