Obrovská dřevěná budova s kamenným základem a ostrou střechou na holé stráni mezi loukami a klečí vyčnívá jako sluneční skvrna. Už na první pohled vypadá velice staře, dřevěné obložení již zčernalo, některá okna jsou vypouklá a kamenné podstavce prorůstají mechem. Tvarem připomíná téměř pravidelnou krychli, ačkoli působí silně pokřiveným dojmem.
Na recepci mě přivítali s údivem v očích. Zřejmě tu na turisty v tuhle roční dobu nejsou příliš zvyklí.
„Můžu poradit?“ zeptala se mě recepční, opět jako bych se snad ztratil, a letmo vzhlédla od otevřené knihy.
„Hledám tu jednoho dobrého přítele, Albrechta…“
„Ach, samozřejmě,“ přerušila mě, zaklapla knížku a zašklebila se, „to nejste první.“
Nechápavě jsem na ní pohlédl: „Je zde ubytovaný?“
„Jistě,“ odsekla, „pan Albrecht je naším váženým hostem. Momentálně tu ale není, dnes ráno odešel do lesů.“
Spadl mi kámen ze srdce, má snaha opravdu nebyla zbytečná.
„A kdy se vrátí?“ naléhal jsem.
„To záleží, někdy se vrací dlouho po setmění, jindy až po několika nocích. Navíc si nepřeje být rušen.“
„Mě určitě rád uvidí,“ usmál jsem se. „Můžu tu na něj počkat?“
„To záleží,“ pokusila se úsměv opětovat a vycenila zuby, „přejete si ubytovat?“
Uctivě jsem přikývl.
Zavedla mě do malého pokojíku v podkroví, dřevěný kamrlík pod střešním oknem s jednou postelí, proutěným křeslem a nízkým stolkem, vzniklý očividně přepůlením jedné větší místnosti.
„Snídaně je od osmi,“ oznámila příkře, „na recepci jsem od sedmi do devíti, kdyby jste něco potřeboval. Přejeme dobrou noc.“ A odešla.
Jelikož venku už panovala noc a celodenní chůze mě docela zmohla, ani už jsem nevečeřel a rovnou ulehl ke spánku s úmyslem s Albrechtem promluvit až ráno u snídaně.
Zdál se mi ale zvláštní sen, i když… teď už si myslím, že se jednalo o mnohem víc. Z neznámého prostředí jsem celý nesvůj, obzvláště po setmění, a podivné ticho vyvěrající z hlubokých temných lesů, tolik nezvyklé pro člověka z maloměsta, mi až nahání strach.
Co se mi to jenom zdálo? Těžko říci, neboť se mi vzpomínky mísí i s mým včerejším podivným zážitkem.
Ze snu, či snad noční můry, si pamatuji jenom les, černý les zastiňující bezhvězdné nebe. A pak to troubení. Vzdálený hukot tak hutný a hluboký, že mnou až otřásal. Vycházel z hor, jako volání, či varování. A kroky. Pravidelné, rychlé, rytmické a duté ťukání, jako klapání kopyt. To už jsem ale bloudil v chodbách hotelu, tápal ve tmě podél studených dubových stěn, od dveří ke dveřím, a hledal ten zvuk, to klapání… klap, klap, klap… A byl tam Albrecht! Neviděl jsem ho, ale cítil. Cítil jsem jeho přítomnost…
Hlasité předčítání
Nápad – ★★★★★
Epistolární forma v kombinaci se sestupem do šílenství a nespolehlivým vypravěčem je skvěle zvolená. Závěrečný zvrat, kdy se z horského hotelu vyklube psychiatrická léčebna a z vypravěče sám hledaný spisovatel, je brilantně vymyšlený a zpětně dává smysl všem podivným detailům. Jde o velmi silný a nosný koncept, který čtenáře nutí přemýšlet a skládat si střípky příběhu dohromady.
Atmosféra – ★★★★★
Atmosféra je jednoznačně nejsilnější stránkou tvého textu. Dokážeš skvěle budovat pocit izolace, paranoie a plíživé hrůzy, která postupně graduje až do lovecraftovského finále v lese. Emoce vypravěče a jeho zoufalá touha po kontaktu se Sofií dodávají příběhu silný psychologický přesah a čtenář je do děje naprosto pohlcen.
Provedení – ★★★★☆
Tvá stylistika a slovní zásoba jsou na velmi vysoké úrovni, text je neuvěřitelně čtivý a má skvělé tempo. Výborně pracuješ s popisy prostředí i s vnitřními monology, které plynule posouvají děj vpřed. Dej si však pozor na pravopisné chyby a překlepy (např. ‘přímí spoj’, ‘nervi’, ‘mrtví’ místo mrtvý, tvar ‘by jste’), které čtenáře občas zbytečně vytrhnou z jinak strhujícího čtení.
Celkové hodnocení:
Předložil jsi neobyčejně poutavý a propracovaný psychologický horor, který ukazuje tvůj obrovský vypravěčský talent. Práce s nespolehlivým vypravěčem a postupné odhalování kruté reality skrze dopisy je zvládnuté na téměř profesionální úrovni. Nenech se odradit drobnými gramatickými nedokonalostmi, ty se dají snadno vychytat korekturou. Rozhodně pokračuj ve psaní, protože máš skvělou fantazii a dokážeš čtenáře udržet v napětí od první do poslední stránky.