„Pane bože!“ zvolal Reid a všichni jsme se na něho podívali. „Nejde o budovu, kterou chci zapálit. Chce udělat velkou světlici, kterou člověk zapálí na silnici, když máme problém a nikde nikdo není. Jde mu o to chemické složení, které v té světlici je.“ Vysvětlil hned nám všem, jak to myslí. Zamyslela jsem se. Znělo to jednoduše, ale náš Reid to vysvětlil trochu složitěji, takže ne hned každému došlo, co tím měl, namysli. I mně to chvíli trvalo.
„Jednoduché. Přesto jde o sofistikovanost v této jednoduchosti. Tím chci říct, že jde o pečlivého člověka, který nad tím vším přemýšlí.“ Souhlasil Gideon s Reidem a ještě jednou to vysvětlil, takže jsme to všichni pochopili.
„Takže jde buď o studenta, nebo profesora chemie.“ Zjednodušil o něco hledání našeho žháře Reid.
„Já bych řekla, že studen. Protože žháři jsou společensky nejistí. Nechodí na rande, na mejdany. Mezi lidmi se cítí nesví, jakoby to nebyli oni. A jsou to určitě psychopati.“ Zdůraznila Elle svůj názor. Při pronesené poslední věty jsem se s Reidem na Elle podívala. Reid se tvářil rozpačitě, protože svým způsobem udělala Reidův profil. Já naštvaně, protože i mě došlo, že toto sedí na Reida a psychopat či žhář Reid není.
„Ovšem, hmmm.“ Nevěřícně se Reid pousmál, aby dal najevo, že s Elle souhlasí.
„Ale neplatí to o všech lidech.“ Nemohla jsem si odpustit tuto poznámku a zastat se Reida. I když Elle v podstatě měla pravdu. Elle se na mě podívala ne moc příjemně a já ji to oplatila.
Z pohledu Gideona:
Chvíli jsem vnímal rozepři mezi Jane a Elle. Měly obě pravdu, ale tím, že ty dvě si nesedly do noty, tak jednu z nich nevyhodím. Obě jsou do týmu přínosem. A jak jsem znal, Jane, tak ta se umí chovat jako profesionál, takže jsem měl pochopení, že se musela teď Reida zastat. Poté jsem se otočil na děkanku.
„Zřídíme tu horkou linku.“ Řekl jsem jí a začal pracovat s telefonem tak, jak jsem uměl. Takže kdyby se ozval náš žhář, bude okamžitě sem přepojen.
„Myslíte si, že získáme nějaký náskok, když zřídíme horkou linku?“ zeptala se mě děkanka. Když jsem měl hotovo, tak jsem se na ni podíval.
„Ne.“ Negativně jsem jí odpověděl.
„Pokud nevadí, že se ptám, ale proč jsme tu linku udělali?“ zeptala se mě a bylo vidět, že tomu nerozumí. Mírně jsem se na ni pousmál.
„Sérioví žháři rádi komunikují s úřady. Mají potřebu vše vysvětlit Nečekám, že si nás najde a ozve se nám jako svědek.“ Snažil jsem se jí to nějak vysvětlit.
„On čeká, že se ozvete vy jemu.“ Přikývla, takže dala jasně vědět, že mi rozumí.
„Přesně tak.“ Přikývl jsem hlavou, že mě pochopila dobře.
Hlasité předčítání