Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Ahoj.“ Usmála se na něho dívka ze shora. Všichni tři se na dívku podívali.

„Claro, pomoc nám.“ Řekl Jimmy a všem třem se ulevilo, že vidí známou tvář.

„Claro, díky bohu.“ Ulevilo se jedné studentce.

„Vše je v pořádku.“ Usmála se na něho ze shora Clara.

„Claro, jdi do kanceláře, tam visí klíč od výtahu.“ Promluvil ke Claře Jimmy.

„Vše je v pořádku. Jsem tu, abych vám pomohla.“ Usmívala se Clara a stále ty tři sledovala.

„Jdi pro ten klíč. Klíč od výtahu. Claro! Claro, počkej! Claro!“ křičel Jimmy a snažil se Claru přimět, aby šla pro klíč od výtahu, nebo sehnala pomoc. Clara jim zmizela z očí.

 

Na chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

S Teressou jsme šli dál chodbou a hledali Claru. Jako ostatní. Tušil jsem, jak se Teressa cítí, ale chovala se profík a ani slůvkem o Hotchovi či Jane se nezmínila. I když jsem v ní četl a věděl jsem, že jí to dost zajímá. Ale věděla jako já, že práce je důležitá. A stejně Hotch s Jane taky hledali Claru. Takže taky pracovali.

„Hoří někde v budově?“ zeptal jsem se do vysílačky, jestli díky tomu nezjistíme, kde by Clara mohla být.

„Ještě ne.“ Ozval se z vysílačky Reidův hlas. S Teressou jsme šli zase dál.

„Nedává to smysl.“ Promluvila nakonec Teressa. Podíval jsem se na ni. „Žádný člověk, žádný kouř, ani žádná dívka ani oheň. Prostě nic.“ Pokračovala v mluvě a pokrčila rameny. Dali jsme se zase do pohybu.

 

Ve výtahu:

 

Ty tři studenti se po sobě podívali. Všude bylo ticho, nikde se nic pohnulo. Všem tuhla krev v žilách, jak se báli.

„Kam šla?“ zeptala se jedna ze studentek.

„Nevím, ale snad pro ten klíč.“ Odpověděl Jimmy a doufal, že má pravdu. Clara se zase objevila v otvoru. „Claro, přijde nám někdo na pomoc?“ zeptal se, když si Clary všiml.

„Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem tu, abych jsem vás zachránila. Bůh si mě vybral.“ Začala Clara mluvit a usmívat se na ty tři.

„Vybral tě…Claro?“ dostal ze sebe Jimmy.

„Otče, synu…“ začala se Clara modlit. „Bože můj…Duch svatý…“ dál přeříkávala Clara a začala z kanistru na ty tři vylévat její obsah. Jimmy si stoupl před dívky, takže to schytal nejvíc.

„Claro, poslouchej, tohle je benzín! Přestaň! Claro!“ křičel na dívku Jimmy, ale ta na ně dál lila benzín a modlila se.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Jsme rodina Hodačová. Já se jmenuji Sandra Hodačová a je mi dvacet pět let. Měřím sto sedmdesát...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Čas se dělí na jednotlivý části asi jako rostoucí strom. Vždycky vlezeš na nějakou větev, kter...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
  Obr a jeho pohled do mých snů... Vyděsilo mě, jak mě tak nečekaně vytrhl ze snu. Byla jse...
Může za to obr? Obr Ínemak trval na tom, abych byla přítomná, když bude trénovat své zajatce ...
Šel závějemi. Město jako kráva a nikde nikdo. Měl na sobě jenom triko a byla mu ukrutná zima. Ně...
Náhlý proud světla ji na okamžik zbavil zraku. Bylo to již dávno, když jej naposledy vnímala a ž...
V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
Když tyhle filmové pásky chytnou, nedá se to uhasit. Oheň pak zachvátí regál, pak strop, následn...
Na chodbě u výtahu ve třetím patře (Jane a Hotch):   S Hotchem jsem šla po schodech z patr...
Obří přivítání... Když jsem vcházela do Temnoviště,přišel mě přivítat sám obr Ínemak!Ob...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Vodní hladina   Pohled na vodní hladinu přehrady, která se klidně prostírá od břehu ke...
Spojeni stínem minulosti Další sny mě znovu a znovu vracely do minulosti toho domu. Ani na chvíli ...
Před požárem:   V jedné učebně si studenti zapisovali novou látku z tabule, kterou jim vy...
“Jak jste se rozhodl, generále? Dáte svolení k odchodu?” oslovil kapitán Adiarte netrpělivě, av...
Houba se k Marii přislídila uprostřed zimy. Měla ráda chlad a Mariin pokoj by oním nejchladnější...
Sedím. Sám bez sebe. Kolem mě vnímám vše rozmazaně jako v mlze. Tuším jen, že se okolo pohybuj...
Všichni pohromadě u horké linky:   Poté, co jsme domluvili s Garcinou, která slíbila, že s...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
předchozí část zde … Vzbudil jsem se na podlaze někdy kolem osmé ráno, celý rozbolavělý, se...
  V domě číhá nebezpečí. Ve snu jsem se z ničeho nic objevila v podkroví toho domu. Zdánlivě...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
6. 2024 Ahoj, jestli si tohle čtete, tak už jsem asi mrtvej. Hm, blbý no, ale vezmu to pěkně...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
Mirda vypráví svůj děsivý sen- Úplňkový horor: Sen, který se nechce zapomenout... Když jsem...
0