Povídka

2. díl – Pokušení – 12. kap.
Četba díla zabere cca 6 min.

Toto dílo je (22/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

„Ahoj.“ Usmála se na něho dívka ze shora. Všichni tři se na dívku podívali.

„Claro, pomoc nám.“ Řekl Jimmy a všem třem se ulevilo, že vidí známou tvář.

„Claro, díky bohu.“ Ulevilo se jedné studentce.

„Vše je v pořádku.“ Usmála se na něho ze shora Clara.

„Claro, jdi do kanceláře, tam visí klíč od výtahu.“ Promluvil ke Claře Jimmy.

„Vše je v pořádku. Jsem tu, abych vám pomohla.“ Usmívala se Clara a stále ty tři sledovala.

„Jdi pro ten klíč. Klíč od výtahu. Claro! Claro, počkej! Claro!“ křičel Jimmy a snažil se Claru přimět, aby šla pro klíč od výtahu, nebo sehnala pomoc. Clara jim zmizela z očí.

 

Na chodbách kampusu (z pohledu Gideona):

 

S Teressou jsme šli dál chodbou a hledali Claru. Jako ostatní. Tušil jsem, jak se Teressa cítí, ale chovala se profík a ani slůvkem o Hotchovi či Jane se nezmínila. I když jsem v ní četl a věděl jsem, že jí to dost zajímá. Ale věděla jako já, že práce je důležitá. A stejně Hotch s Jane taky hledali Claru. Takže taky pracovali.

„Hoří někde v budově?“ zeptal jsem se do vysílačky, jestli díky tomu nezjistíme, kde by Clara mohla být.

„Ještě ne.“ Ozval se z vysílačky Reidův hlas. S Teressou jsme šli zase dál.

„Nedává to smysl.“ Promluvila nakonec Teressa. Podíval jsem se na ni. „Žádný člověk, žádný kouř, ani žádná dívka ani oheň. Prostě nic.“ Pokračovala v mluvě a pokrčila rameny. Dali jsme se zase do pohybu.

 

Ve výtahu:

 

Ty tři studenti se po sobě podívali. Všude bylo ticho, nikde se nic pohnulo. Všem tuhla krev v žilách, jak se báli.

„Kam šla?“ zeptala se jedna ze studentek.

„Nevím, ale snad pro ten klíč.“ Odpověděl Jimmy a doufal, že má pravdu. Clara se zase objevila v otvoru. „Claro, přijde nám někdo na pomoc?“ zeptal se, když si Clary všiml.

„Jsem tu, abych vám pomohla. Jsem tu, abych jsem vás zachránila. Bůh si mě vybral.“ Začala Clara mluvit a usmívat se na ty tři.

„Vybral tě…Claro?“ dostal ze sebe Jimmy.

„Otče, synu…“ začala se Clara modlit. „Bože můj…Duch svatý…“ dál přeříkávala Clara a začala z kanistru na ty tři vylévat její obsah. Jimmy si stoupl před dívky, takže to schytal nejvíc.

„Claro, poslouchej, tohle je benzín! Přestaň! Claro!“ křičel na dívku Jimmy, ale ta na ně dál lila benzín a modlila se.




<< Část 21         Část 23 >>

O autorovi

JaneyT

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře

Jak se ti to líbilo?

☆ Nehodnoceno ☆
Přidej svou minirecenzi:

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

1.Potopa ve věži Obr Ínemak po tom, co mi minule Čaroměn uspal znamení ve dlani, se začal chova...
předchozí část zde … Myslím, že tehdy jsem také začal mít problémy se spaním. Druhý den r...
Možná si na konci příběhu řeknete, že šlo jen o banální a zcela běžnou krizi středního věk...
Až tehdy se to stalo. Nepamatuji se už, kolik mi mohlo být. Určitě jsem ještě nechodil do školy....
Three heart-shaped candles with textured designs basking in soft sunlight on a minimalist surface.
Kapitola 1: Přátelé z domu prokletých duší Po té,co mě obr Ínemak s Temnoviště hodil do čern...
U stolu sedí muž a místo hlavy má šťavnaté zelené jablko. Krásně se leskne a každý by se do n...
1. Velkolepá paní Karmína v Temnovišti Obr mě přivedl do Temnoviště, když už byla ohni...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
Vosa
Jisté rozpory... „Chatu ti nedám, na to zapomeň, půlka patří mně,“ řekla na odchodu. Sledoval...
U Jane doma (z pohledu Jane):   Seděla jsem na gauči, v ruce jsem držela hrnek s kávou a zí...
Flowers Roses Leaves Petals Buds  - svetlanabar / Pixabay
Bosá ženská chodidla ztěžka kráčela po trávníku pokrytém ranní rosou. Hlava ženy se pomalu o...
  “Co to máš na tváři? Tady vlevo? Vždyť to vypadá jako hadí kůže. Ale je to slizké....
Všichni jsme se na Martina podívali. Po tvářičce mu tekla slza. „Copak Martine, co se stalo?“...
  Ať už se vám to bude zdát neuvěřitelné nebo ne, bylo to asi takhle. Přicházel jsem domů...
Kandidát na senátora Ředitel základní školy v Horní Dolní u Šestákova šel z práce napru...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Dítě se dalo do pláče. Dítě. Ještě nemluvně. O to pronikavější ten křik byl. Již pár okam...
Všichni koukají na video nahrávku, kterou natočil student:   Gideon nás přiměl se dívat na...
Beze stínu Autobus se sunul sluncem prozářenou podzimní ulicí. Venku tančily lístky ve zlatavých ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
  „Je to dobrá snídaně. Ti frantíci mají teda úroveň.“ „Je to naprosto stejná snída...
  To Porsche 911 žralo víc, než jsem si myslel. Jasně, někdo by mohl namítnout, že ta spotř...
1. Proč je král Moran znuděný? Král Moran přišel za mnou do hradního vězení v Temnovišti, kam...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
Co si dnes obléknu? Ptám se sám sebe každé ráno. Ale kdepak, tohle určitě ne. To už není to pra...
Stín to nevzdává Další příběh začíná podobně jako ten minulý – já a ten ve stínu v podk...
Charita
Pan Dan se rozvaloval na útulném místě spolujezdce a ospale pozoroval, jak za okny monotónně ubíh...
1. Zpátky v Temnovišti Vracela jsem se k obrovi Ínemakovi do hradu v Temnovišti. Loudala jsem se kam...
Nechci ještě zpátky k obrovi! Seděla jsem u Děsmana a povídala mu všechno,co se mi minulou noc ...
5.5. 1829 Nevěděla jsem, že to bude tak náročný. Dřív to takhle nebylo. Dřív bylo všechno j...
Na opuštěném parkovišti za nákupním centrem stál vůz. Stál si tam mlčky užíval doteky svět...
Hlasité předčítání

Souvislé předčítání vícestránkových titulů (experim.):
Připraveno
×

Obsah není k dispozici.

Číst od začátku?

×

Vyberte stránku