Povídka

1. díl – Extrémní agresor – 4. kap.
Četba díla zabere cca 9 min.

Autor: JaneyT
Toto dílo je (4/25) součást sbírky: 
Myšlenky zločince - 1. série
  

Poté, co jsem zaparkovala své auto v garážích a vzala z kufru auta svou tašku, tak pár lidí tu už bylo. Jako například Hotch a Derek. Chyběla Teressa a Reid. Oba byli už v letadle, tak jsem si taky hned nastoupila poté, co jsem dala do kabinky na kufry, svou tašku. Poté jsem si sedla k okýnku naproti Derekovi. Vedle Dereka seděl Hotch.

„Ahojky.“ Pozdravila jsem oba s úsměvem na tváři. Oba si museli všimnout, že mám velkou radost.

„Ahoj Jane.“ Pozdravil mě s mírným úsměvem Hotch.

„Ahoj, tak rande se ruší co?“ pozdravil mě s rýpavou poznámkou Derek.

„Jo, ale asi se tomu rande na slepo nevyhnu. Jakmile Tess najde další akci, tak mě tam zase překecá.“ Povzdychla jsem si, ale usmívala jsem se.

„Ahoj lidi.“ Ozval se udýchaný hlas. Hotch s Derekem zvedli zrak k osobě a já se otočila, abych viděla, kdo přišel. Byla to Teressa a netvářila se moc nadšeně.

„Ahojky Tess, mrzí mě, že to dneska nevyšlo.“ Pozdravila jsem jí s úsměvem. Ona věděla, že se mi na to rande nechtělo, přesto jsem si z toho dělala srandu.

„Neboj, tomu se nevyhneš.“ Ušklíbla se na mě a sedla si vedle mě. „Kde je Reid?“ zeptala se a dala najevo překvapení, protože většinou Reid tu býval mezi prvními.

„Hned tu bude. Jel pro Gideona. Volal mi ředitel, že ho máme vzít sebou s tím, že na něho máme dohlédnout, jestli na to má se k nám vrátit.“ Vysvětlil nám ve zkratce Hotch. Hned nám došlo, že pro Gideona poslal Reida. Mně se rozzářily oči štěstím.

„Vážně?“ dostala ze sebe Teressa štěstím ze sebe, že úplně zapomněla, že rande bylo zrušeno.

„Ano, ale neříkejte mu, že na něho dohlídneme.“ Upozornil nás Hotch, i když i jemu došlo, stejně jako nám, že Gideonovi to dojde, že bude pod dohledem. Všichni jsme přikývli na souhlas. Strašně jsem se těšila. Gideon totiž byl můj a Teressy na akademii náš profesor. Hodně mi pomohl. Obzvlášť v době, když zjistil, že se rozvádím a ten rozvod jsem nenesla moc dobře. A Gideon mi v té době hodně pomohl. Nikdy jsem to ještě nikomu neřekla, ani Tess, ani mému bratrovi Dannymu, který tedy s námi nepracuje, ale je v New Yorku, tak ani Gideonovi samotnému. Ale Jason Gideon je něco pro mě jako můj táta. Mám svého tátu, ale jako bych žádného neměla. A Gideon je pro mě takový ten pravý táta. A myslím, že takhle to nemám jenom já, ale Reid určitě taky.

„Ahoj.“ Ozval se hlas a všichni jsme se tam podívali. Byl tam nejen Reid, ale i Gideon. Teressa a já jsme se postavily a s Gideonem jsme se přivítali v objetí.

„Ahojky Gideone, moc si mi chyběl.“ Zašeptala jsem mu do ucha, když jsem se s ním objímala. Poté jsme si všichni sedli na svá místa. No, já si přesedla a sedla si na pohovku, takže mé místo obsadil Reid a Gideon si sedl místo Teressy.

„Koukám, že se k nám vracíš. Vítej.“ Řekl s úsměvem Derek Gideonovi. Gideon se na Dereka usmál a podíval se na Hotche.

„Tak Hotchi, co se děje?“ zeptal se Gideon a všichni jsme se na Hotche podívali a čekali, o jaký případ jde.

☆ Nehodnoceno ☆



<< Část 3         Část 5 >>

O autorovi

JaneyT

Přihlásit se k odběru
Upozornit na
guest

0 Komentářů
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Velikost textu-+=
Hlasité předčítání
☆ Nehodnoceno ☆
Přidej své hodnocení

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

Výkupné za prince Zoltyho... Od té doby, co měl obr Ínemak v zajetí prince Zoltyho, se často zdr...
A forest filled with lots of trees under a cloudy sky
  Křehká panna seděla v temném koutě věže, její útlý pas svíral zkažený dech saně a ...
Já jsem Aneta Tamašková, je mi třicet tři a se svou rodinou bydlím v Brně patnáct minut cesta aut...
           1. Podivný čaroděj u obra Ínemaka Když mě obr přivedl do svého hradu v T...
  Jak vytouženým klidem se nám může stát zvuk smějících se dětí. Jeden z kluků se ujal...
DENÍK Výpověď Viktora Wolframa o podivných událostech obklopujících případ zesnulé Natálie M...
Moranova královna Lucinda u obra v Temnovišti vážně onemocněla a doposud se s nemoci nevzpamatovala...
předchozí část zde … O půlnoci téhož dne jsem se ocitl na městském hřbitově kousek na záp...
Pavlína a Jakub vstoupili do sálu plného lidí. Na tvářích přítomných bylo vidět neskrývané o...
...Jen taková kratší předmluva slovy toho ve stínu: „Kdysi si přála přítele. Někoho, kdo by ...
Útěk do neznáma a co tomu předcházelo Sny který se mi zdály od té doby, co v nich byl Bojka byl...
Ztěžka vydechl. Tohle se mu děje pořád. Vždycky se něco musí podělat, Dave Parnell prostě nemě...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
  A nakonec se tak i stalo. Kromě těch několika málo minut jsem si pak už nikdy nepomyslel, ...
Z pohledu Teressy:   Ale nakonec na zátah za podezřelým jsem jela já, Gideon, Reid, Morgan a ...

Výběr žánru/díla


Ze stejného soudku

V učebně s pár studentů je Reid a Hotch (z pohledu Reida):   Já dostal za úkol společně ...
Stín nad Alexem ,,Nechci se s tebou nikdy rozloučit!" vzlykala jsem Alexovi na rameni. Alex mě je...
  Se stromy si hrál jemný vítr. Z kašny proudila voda střídajíc jedny a druhé proudy. Na...
Prolog Ta zrnka, ta nepatrná smítka vystavěla kdysi čísi srdce. Nebo list v koruně stromu. Či sna...
1. Obr propouští Normana a jeho dceru Obr Ínemak se na mě pořád zlobil. Nejen kvůli zatopené ...
...Obr Ínemak mě i Ohyna vážně vzal s sebou na oslavu k mořskému králi Moranovi! Bylo to tam mo...
empty building hallway
Sedím v potemnělém školním kabinetě s respirátorem staženým pod bradou, tak šíleně zamatlané...
Noční můry útočí... Byla jsem zpátky v tom domě. Kde žijí moji dávní přátelé. Možná už ...
Nové dobrodružství ze snů Rogas se zlobí Byl chladný večer, když jsem se objevila na prahu ...
Konečně! Dočkal jsem se. Osvěžení po dlouhém dni. Už mi ho bylo třeba. Hřejivá voda stéká k...
Čeká mě cesta pěšky přes kopec ve tmě a zimě. Vůbec se mi nechce. Navíc je oblačno místy zat...
V době pandemie jsem přišel, tak jako většina umělců o práci. Byl jsem zaměstnán, jako herec v ...
  Vcelku uzavřená společnost. Nikterak početná. Na prstech dvou rukou byste je spočetli. Ni...
Dávno střízlivá Jarmila ležela naznak a zírala do tmy nad sebou. Pravou paží objímala Elišku, k...
Ínemak se mnou nekončí I když se na mě obr zlobil, nenechal mě jen tak být v klidu. Vzal mě znov...
0