Malým okénkem pronikalo do místnosti šero. Jiří s očima dokořán spustil tiše nohy na podlahu a po špičkách odcupital k oknu. Opatrně otevřel okenici a vyklonil se ven. Z otvoru ve štítu chalupy bylo asi tři metry ke střeše kůlny, která se krčila přilepena k zadnímu průčelí domu. Na dvorku bylo ticho. Mozek mu pracoval na plné obrátky. Nebude to naštěstí tak složité, řekl si. Ve zdivu štítu je připevněný stožár elektrického vedení. Stačí se přehoupnout přes parapet okna, sešplhat po stožáru na střechu kůlny a odtud po delší straně spádu, jenž sahal těsně nad úroveň země, sklouznout dolů, přeskočit záhon růží, přeběhnout nepozorovaně zadní část zahrady a přes plot hurá pryč.
Mrštně, jako kočka, se oblékl. U okna chvíli s tlukoucím srdcem naslouchal, je-li čistý vzduch. Pak se vyhoupl na stožár. Všechno šlo jako po másle. Za plotem přeskočil stružku a vyrazil jako zběsilý k lesu.
Tmy už značně přibývalo, když doběhl ke hrázi. Čahoun seděl na smluveném místě. Prut obtočený vlascem měl položený vedle sebe a hrabal se v plechové krabičce.
„Už jsem myslel, že’s to vzdal,“ zabručel mrzutě.
„Utekl jsem po střeše,“ řekl Jiří hrdě.
Čahoun zavřel krabičku a zvedl se ze země.
„Koukej, vezmi prut a jdeme ke stavidlu. Je tam nejlepší flek. Možná se nám podaří i něco chytit.“
Vykročili po hrázi. Hladina rybníka byla jako sklo. Jiří s prutem v ruce pohlédl na vycházející měsíc nad černou hranicí lesa. Měl pocit, jako by vstoupil do nového světa. Procházel branou nové epochy svého života. Cítil se najednou starší o několik let. Celá jeho osobnost nabývala nové váhy. Byl si náhle tak jistý sám sebou, tak silný, že docela zapomněl na všechen strach. Čahoun šel tiše a rozvážně před ním jako důstojný vůdce svého oddaného spojence. A Jiří k němu cítil skutečnou oddanost. Pryč jsou doby, kdy se schovával před výsměchem kamarádů a děsil otcovy nevole na cestách za klukovským dobrodružstvím. Teď bude pořád tady. Čahoun mu zajistí vážnost před ostatními kluky a on bude užívat jen radosti ze života.
U stavidla Čahoun řekl: „Hele, já si sednu tady na trám a ty vedle mě na zídku. Podej mi prut.“ Uvelebil se na železné traverze a začal odmotávat vlasec z prutu. Jiří na zídce pozorně sledoval každý jeho pohyb. Když byl vlasec v celé délce uvolněn, vyndal Čahoun z kapsy malý kuželovitý špalíček.
Hlasité předčítání